Držitel Oskara za statečnost věnoval svou cenu Medákům

červnu 2002 vyhlásily redakce středočeských Deníků Bohemia Večerníku Praha již druhý ročník ankety Oskar za lidskost a statečnost. Smyslem akce je ukázat lidi, kteří dokázali svými činy, že lidskost a statečnost není jen pouhou frází. Jeden z oceněných – Michal Dub, jenž jako patnáctiletý zachránil život svému kamarádovi – věnoval svou cenu Dobročinnému spolku Medáků.

Cílem ankety Oskar za lidskost a statečnost bylo najít ty, kteří díky obětavosti, toleranci, lásce a statečnosti obohacují život nás všech. Lidi, jimž nejde jen o vlastní prospěch, lidi, kteří neváhají pomoci, je-li někdo v úzkých, nabídnou nezištně své síly tomu, komu jich nezbývá, lidi, kteří jsou schopni ve jménu života či spravedlnosti obětovat své soukromí a pohodlí, nakonec sebe sama. Právě tito lidé, kteří jsou přirozenou protiváhou všeho špatného, zůstávají obvykle v anonymitě. Kandidáty na Oskary mohli navrhovat všichni čtenáři v  průběhu druhé půle roku 2002.

Sál Muzea Auto Škoda v Mladé Boleslavi, příjemná atmosféra, úsměvy. Tak vypadalo vyhlášení výsledků soutěže jednu listopadovou sobotu. “Bylo by lepší, kdyby se taková anketa nemusela vůbec pořádat. Vždyť pomoci někomu v nouzi by mělo být pro všechny samozřejmostí,” řekl jeden z oceněných, Jaroslav Brynda. Publikum v sále zaujal i desetiletý David Svoboda svou bezprostředností a upřímností. Svá slova díků po vzoru laureátů amerických Oscarů adresoval pracovníkům Červeného kříže, díky nimž si osvojil zásady první pomoci.

Porota neměla snadný úkol. Musela z pětatřiceti příběhů, které vycházely v uvedených denících, vybrat pouze devět, které se jim zdály nejušlechtilejší. Stejnou možnost pak měli i sami čtenáři. Na pódiu se vystřídalo osm hrdinů všedního dne, včetně jedné ženy. Devátý oceněný, Michael Dub, do Mladé Boleslavi nepřijel. Pořadatelům vzkázal, že ceny věnuje Dobročinnému spolku medáků v pražských Střešovicích. On, stejně jako Jaroslav Brynda z Neratovic, Václav Arnold z Velkých Chvalovic, kladenský David Svoboda, mladoboleslavský Aleš Kysela, Jaroslav Český z Prahy, Jiří Kolínek z Berouna, Ilona Zajícová z Mnichova Hradiště a Stanislav Szturc z Kolína, získali kromě skleněného Oskara také mobilní telefon, dárkový koš a šek na deset tisíc korun. Aleš Kysela vystoupil na pódium hned dvakrát. Kromě porotců totiž jeho příběh zaujal i čtenáře. Ceny předali zástupci jak obou deníků, tak generálního partnera akce firmy Škoda Auto a dalších sponzorů, společností Český Telecom a Folk Art Production.

 

Zachránil kamaráda pod jezem

Příběh Michala Duba

Pozoruhodný příběh lidského přátelství a obětavosti se odehrál přesně na den před jedenácti lety. Dnes již šestadvacetiletý sociolog Miroslav Kříž stále vzpomíná na tragickou událost, která se odehrála na vodě, s mrazením v zádech. Jednoho parného letního dne se brzy ráno vydali s kamarádem Michalem Dubem a jeho rodiči na kánoích sjíždět řeku Otavu. “Voda skoro žádná nebyla, bylo sucho,” vzpomíná na počátek vodácké výpravy Mirek. Přes noc se ovšem vše změnilo a události nabraly tragický kurs. Oné noci totiž meteorologové zaznamenali nevídanou průtrž mračen na Šumavě a směrem k Sušici se valila stoletá voda.

“Přesto jsme ráno vyrazili. Dnes již bych tak neriskoval, ale s vodou jsme neměli téměř žádné zkušenosti. To vše jsem si uvědomil, až když  nás prudký proud vody vrhal ze strany na stranu,” ještě dnes s pohnutím v hlase vypráví Mirek. Hoši sice chtěli přirazit ke břehu, ale vodní živel je přemohl. Z lodi se nakonec dostal pouze Michal, zatímco Mirek na lodi unášené prudkým proudem mířil k jezu. “V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Tušil jsem, že pokud se k jezu opravdu přiblížím, strhne mě to,” pokračuje Mirek. I když se pokoušel z lodi vyskočit, nepovedlo se mu to, a vodní válec pod jezem ho nakonec pohltil. Kromě toho se mu lano z lodi omotalo kolem nohy a táhlo ho i s kánoí ke dnu.

“Nebýt tenkrát mého pohotového kamaráda Michala, asi bych s vámi dnes nemluvil,” s dojetím přiznává Mirek. Michal totiž duchapřítomně vyrazil s nožem v ruce pod jez, aby kamaráda vyprostil. “Vůbec jsem v tu chvíli nepřemýšlel. Jednal jsem nějak instinktivně a jsem přesvědčen, že by to tak udělal každý,” skromně přiznává dnes již vystudovaný právník Michal.



Zpět na seznam novinek



Za publikační systém Toolkit děkujeme Econnectu