Press 2002

Diskusní fórum Pražského hradu

Hrozí sestře Zlaté uličky zánik?

Na jednom z pražských návrší je Hrad, na jiném, nedalekém, Staré Střešovice. Hrad požívá nejvyšší ochrany. Jedním z jeho skvostů, který je přímo přehlcen turisty, je Zlatá ulička - drobounké domečky, ve kterých kdysi bydleli hradní zaměstnanci. Kousek vesnice uprostřed centra města. Světové unikum. Praha 6 mohla mít podobné unikum, ze kterého je Hrad na dohled, vesničku pro pracovníky klášterního statku. Co právě teď nejvíc brání tomu, aby se tato šance naplnila?

Řekl bych, že právě nepochopení této příležitosti, zdá se dokonce, že šance byla do značné míry promarněna. Podle pamětníků i historické dokumentace byly staré Střešovice ještě před třiceti lety bohem zapomenutým koutem Prahy, kde se zastavil čas. Přízemní domky se zahrádkami, stovky obyvatel, několik krámků a hospod, kůlny a kamenné cesty, dřevěné kandelábry… Do celé řady domů nebyl zaveden vodovod ani kanalizace, fungovaly zde studny a suché záchody. "Zaostalost" této čtvrti z hlediska "moderních" požadavků na bydlení byla jedním z důvodů k rozhodnutí o asanaci. Už tehdy se objevily hlasy požadující památkovou ochranu celé enklávy a její citlivou rekonstrukci. Byla to ovšem doba, kdy za oběť domnělému pokroku padlo ledacos, nejen kus starých Střešovic.

Překvapivé je, že svým způsobem jedinečná urbanistická struktura není nijak chráněna dodnes. Jediným, kdo rozhoduje o jejích proměnách, zůstává stavební úřad pro Prahu 6. Nutno říci, že k dostavbě proluk a rekonstrukcím zbylých stavení přistupuje neobyčejně arogantně a nekompetentně. Bývalá vesnička se proměňuje v řadu nevkusných nájemních domů a reprezentativních sídel. Výška, objem a dnes už i počet těchto výtvorů "podnikatelského baroka" znehodnotil někdejší kouzlo enklávy a rozbil ji do izolovaných ostrůvků. Přírodní situace (stoupající terén a pískovcové skály) naštěstí neumožnila úplnou devastaci. Stále je zde řada míst, která stojí za vidění, ale ubývají doslova každým rokem.

K tomu, aby se z tohoto místa mohla stát obdoba Zlaté uličky, chybí politická vůle. Ze Střešovic se stala velmi dobrá adresa a pozemky jsou zde dražší než v sousední vilové čtvrti Ořechovka. Navíc existuje obecné nepochopení hodnot architektury 19. století a málokdo cítí potřebu tyto "mladé" památky chránit. Žádný z kompetentních orgánů nevyvíjí aktivitu ve smyslu regulace nové výstavby. Pokud na tento problém upozorňujeme a v rámci skromných možností občanského sdružení se snažíme jednat, setkáváme se dokonce s nejrůznějšími obstrukcemi a protiakcemi ze strany úřadů. Problém úředníků lze stručně popsat jako kombinaci lenosti, neschopnosti, ekonomických tlaků a nedostatku informací. Nejsem schopen říci, jak velkou roli ve smutné novodobé historii starých Střešovic hraje záměr a úmysl. Pravdou ovšem je, že například návrh na vyhlášení památkové zóny, zpracovaný v roce 1993, se záhadně ztratil, stejně jako všechny dokumenty o jeho projednávání na pražském magistrátu.

Zkuste zpytovat svědomí. Nebyla někde v celých krátkých dějinách vztahů Medáků s okolím nějaká fatální chyba, ba řetězec chyb, například v jednání s úřady, ve vztazích s místními obyvateli, ve Vašich estetických preferencích atd.?

Nejsem si vědom toho, že by šlo o řetězec chyb, i když k drobným nedorozuměním nebo dokonce konfliktům došlo, ale to je život. Pokud jde o naše sousedy, vždy jsme se je snažili podrobně informovat o našich plánech a představách. Naše aktivita v podstatě vychází z myšlenek místních starousedlíků, kterým je teď kolem sedmdesáti let. Jsou to lidé, kteří odmítli své domky vydat komunistickým plánovačům a přestěhovat se do bytů v paneláku, ačkoliv jim za to hrozilo přinejmenším vyvlastnění. Lze říci, že jsme od těch, kterým už dnes docházejí síly k hájení veřejných zájmů, převzali štafetu.

S úřady to bylo vždy komplikovanější. V počátcích naších aktivity jsme ve Střešovicích začali bez písemné smlouvy užívat tři obecní domky. Ačkoliv šlo o chátrající, nikým nepohřešované nemovitosti a od začátku směřujeme k dohodě, vznikla tím bariéra. Domky jsme postupně opravili a již několik let v nich pořádáme kulturní a vzdělávací akce pro širokou veřejnost. Své působení postupně rozšiřujeme, naším novým záměrem je projekt veřejného parku s přírodním divadlem. Přes určitý společenský přínos naší činnosti nás úřady stále považují za méněcenného partnera - a stále se nám nedaří dospět k dohodě o dalším působení v oněch obecních domcích.

Ačkoliv se náš projekt jmenuje "Alternativa pro staré Střešovice", nejde o alternativu ve smyslu avantgardy nebo provokace. Spíše nám jde o posilování místní komunity a utváření obce, soběstačnost, nekomerčnost, ekologický přístup, tvořivost a kvalitní zábavu pro všechny generace, nejen pro mladé lidi. Snažíme se být nároční ve smyslu kvality a autenticity. To, co nabízíme, se obtížně vysvětluje, protože neexistuje moc podobných příkladů, a občas tak dochází k nepochopení našich cílů.

Koho v této kauze považujete za partnera, koho za odpůrce a koho za nepřítele?

Tato otázka je velmi složitá. Jednoznačným partnerem je pro nás většina starostřešovických obyvatel - a to nejen starousedlíků, dále odborníci (zejména památkáři, historici umění, architekti). Naše aktivity podporuje celá řada ekologických, sociálních, vzdělávacích a uměleckých organizací, jakož i vysokých škol. Ti všichni zjevně cítí určitou šanci, před níž staré Střešovice stojí.

Nepřítelem, zřejmě jediným, i když mocným, je skupina místních podnikavců. Ti ve Střešovicích skoupili velké množství pozemků a budují na nich nájemní domy, kde měsíční poplatek přesahuje i 100 tisíc korun. To bohužel celou lokalitu zabíjí. Domy, stavěné pouze kvůli výdělku, nemají žádný architektonický výraz, jsou budovány z laciných materiálů, svým objemem potlačují historické dominanty čtvrti a ruší její odvěké uspořádání. Nechci, aby to vypadalo, jako že bojuji proti novým stavbám. Stavět pouhé repliky někdejších budov pochopitelně není možné ani smysluplné. Kdyby byl k zástavbě stávajících proluk pozván kreativní architekt a uplatnil zde soudobé přístupy, mohlo by dojít k zajímavému prolínání historického a moderního. Základní podmínkou je ovšem respektování měřítka a členitosti původní zástavby.

Odpůrcem naší činnosti je pak většina státních úřadů, jejich postoje a důvody jsem nastínil výše. Nemohou nás napsat do žádného z existujících formulářů, takže jim jakákoliv naše aktivita nesnesitelně komplikuje práci.

Zkuste načrtnout tři alternativní scénáře možného vývoje, utopický,
pravděpodobný a katastrofický.

O utopickém scénáři přemýšlím často. Ministerstvo kultury prohlásí staré Střešovice památkovou zónou. Brzy ráno přijedou bagry a zbourají tři čtyři nejhorší nájemní domy, které zastiňují a dusí historická stavení. V místech proluk postaví umělci a výtvarníci postupně nová obydlí. Na vhodných místech se vybudují parčíky a zákoutí s lavičkami, obnoví se historické studny, lampy mají zase dřevěné kandelábry. V ulicích je několik drobných krámků a pár hospod. Ve čtvrti je živo, pořádají se zde kulturní akce a Střešovice jsou vyhledávaným cílem pro obyvatele okolních čtvrtí.

Katastrofický scénář je daleko pravděpodobnější. Úřad nepřistoupí na žádnou z našich nabídek a náš spolek bude ze Střešovic vystěhován. Domy budou během nedlouhé doby zbourány, stejně jako další zbytky starého světa. Pár chaloupek, obývaných starousedlíky, se dostane do obklíčení násobně vyšších novostaveb. Nedostatek světla, nepříjemní sousedé a rozpad místní komunity donutí některé z nich k odstěhování. Území, kdysi vyčleněná pro veřejné parky, jsou rozparcelována pro soukromé zahrady. Kamenné ulice jsou vyasfaltovány a vznikají na nich parkovací stání.

Pravděpodobný vývoj je zřejmě někde mezi katastrofou a optimismem. Aby mohly být zbytky staré vesnice uchráněny, je nezbytné najít pro ně nové, soudobé naplnění. Důležité je také podporovat vztah místních obyvatel k lokalitě i k sobě navzájem. Naše koncepce otevřeného kulturního centra by tomu odpovídala a mohla by přinést i potřebné finanční prostředky. Podařilo by se tak zachránit menší díl urbanistického souboru, značná část bohužel už asi neunikne přestavbám a dostavbám, které ji nepříjemně promění.

A jakou těmto možným průběhům přikládáte pravděpodobnost?

Ačkoliv to ode mě možná bude znít divně, za klíčovou považuji otázku setrvání našeho spolku ve Střešovicích. Podařilo se nám vybudovat určité odborné, právní i organizační zázemí. Pokud odejdeme, místní obyvatelé zřejmě nebudou schopni čelit značným ekonomickým a administrativním tlakům. Pokud zůstaneme, postaráme se o zachování a rozvoj alespoň o části starých Střešovic. Na záchranu celé čtvrti je už bohužel asi příliš pozdě.

Čím Vám mohou pomoci sympatizující Pražané?

Těch možností je celá řada. Všechny, kdo mají rádi jednoduchý styl venkovské architektury, bych především rád pozval k osobní návštěvě. K té je možné využít některé z pořádaných kulturních akcí. Uvítáme samozřejmě také jak finanční, tak i přímou pomoc při opravách budov a rekonstrukcích veřejných prostranství nebo při organizaci programů pro veřejnost.

Zde je možné objednat program kulturních akcí: martin.skalsky@ecn.cz

Veřejná sbírka Fond pro staré Střešovice: KB Praha 1, číslo účtu: 51-0042900277/0100

Otázky Martinovi Skalskému prostřednictvím e-mailu položil Bohuslav Blažek