Studie a posudky
DOBROČINNÝ SPOLEK MEDÁKŮ VE STARÝCH STŘEŠOVICÍCH
Historie vzniku a proces přerodu squatu v kulturní a komunitní centrum


Diplomová práce FF UK, katedra sociální práce, obor sociální práce
Autorka: Rebeka Mertová,
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jiřina Šiklová
Oponent diplomové práce: Mgr. Martin Kontra
Konzultant diplomové práce: Bc. Petr Syrový
Praha 2002


OBSAH
  1. ÚVOD
    1. Osobní motivace
    2. Cíle práce
    3. Postupy a metody
    4. Prameny a zdroje
  2. TEORETICKÁ ČÁST
    1. Subkultury
      1. Pojem subkultura
    2. Subkultury mládeže
      1. Hippies
      2. Skinheads
    3. Squatting jako životní styl
      1. Vznik a historie squattingu
      2. Angažovaný squatting jako způsob života
      3. Politické pozadí squattingu
      4. Squatterské experimenty v Evropě
        1. Christianie
    4. Legislativa
      1. Legislativa v Holandsku
      2. Legislativa v České republice
    5. Squatting v České republice
      1. Historie squattingu v České republice
        1. Nová Zahrada v Brně
        2. Varšava v Trutnově
      2. Historie a současný stav v Praze
        1. Dům U divného muže
        2. Buďánka
        3. Zlatá loď
        4. Sochorka
        5. Ladronka
        6. Zenklovka
        7. Milada
    6. Vznik a historie Dobročinného spolku medáků
      1. Historie starých Střešovic
      2. Historie Dobročinného spolku medáků
        1. Obsazení domku
        2. Vznik občanského sdružení
      3. Jednání s úřady
    7. Proces přerodu Dobročinného spolku medáků
      1. Změna postojů ke squatterům
      2. Projekt Alternativa pro staré Střešovice
        1. Kulturní a sociální aktivity
        2. Dopady projektu na staré Střešovice
    8. Aktuální situace Dobročinného spolku medáků
      1. Konkurz na domky
      2. Výhled a koncepce do budoucnosti
    9. Precedent
      1. Dobročinný spolek medáků v kontextu služeb Prahy 6
      2. Co bude dál?
  3. EMPIRICKÁ ČÁST
    1. Rozhovor s předsedou Dobročinného spolku medáků Martinem Skalským
    2. Výzkum o postojích obyvatel starých Střešovic k existenci a činnosti Dobročinného spolku medáků
      1. Výzkumná zpráva
      2. Grafy z výzkumu
      3. Kompletní dotazník
  4. ZÁVĚR
  5. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
I. ÚVOD

Osobní motivace

V úvodní části popíšu hlavní důvody a okolnosti, které mě přivedly k napsání diplomové práce o Dobročinném spolku medáků,[1] squatu v Praze 6-starých Střešovicích. Přední roli sehrál občanský zájem o čtvrť, ve které žiji od narození a kterou považuji za svůj domov. Vývoj Střešovic pozoruji od dětství a jejich osud mi není lhostejný. Je logické a doufám, že i prospěšné, psát o tématu, které se mě bezprostředně týká. Na druhou stranu si uvědomuji, že taková okolnost může být na překážku objektivitě, a snažím se vyvarovat předpojatého hodnocení.Dále bych ráda objasnila vlastní zkušenosti se squattingem a osobní postoj k němu. Můj vztah ke squattingu je neutrální. Nikdy jsem v žádném squatu nebydlela a nikdy jsem o tom ani nepřemýšlela. O squattingu jsem měla pouze útržkovité informace z tisku a jediné dva squaty, které jsem kdy navštívila, byly pražská Ladronka a berlínské Tacheles. Squatting pro mě znamená alternativní životní styl, který toleruji, ale se kterým se neztotožňuji. K podrobnějšímu zkoumání této subkultury mě v praktické rovině přivedly až aktivity Dobročinného spolku medáků, v teoretické pak psaní diplomové práce.

Cíle práce

Z obecného hlediska vidím cíl ve zpracování nepříliš zmapovaného a častého tématu. Ráda bych přispěla k celkové informovanosti o subkultuře squattingu. Hlavním cílem práce samotné je popsat vznik a vývoj Dobročinného spolku medáků v kontextu s historií starých Střešovic a pokusit se zachytit proces přerodu tohoto squatu v ojedinělé a funkční kulturní a komunitní centrum. Zaměřím se i na současný stav, který je dynamický a nejasný, ale může být rozhodující pro další existenci Dobročinného spolku medáků. Na závěr se zamyslím nad vzniklou situací v širších souvislostech, protože osud střešovického squatu by mohl posloužit jako precedent.

Konkrétní příklad zasadím do teoretického rámce stručného přehledu subkultur s důrazem na subkulturu squattingu ve světě a v České republice. Celou práci doplním empirickou částí, popíšu provedený výzkum o postojích obyvatel starých Střešovic k Dobročinnému spolku medáků a přiložím rozhovor s jejich předsedou Martinem Skalským. Do přílohy pro názornost a konkrétnější představu o Medácích zařadím fotografie starých Střešovic, petici za jejich záchranu, stanovy občanského sdružení, ukázku kulturního programu squatu, projekt Alternativa pro Staré Střešovice a fotografie z kulturních programů.

Postupy a metody

Nenahraditelnou a nezanedbatelnou součástí diplomové práce byly pravidelné návštěvy kulturních a kulturně-sociálních akcí pořádaných Dobročinným spolkem medáků ve všech třech obsazených objektech. Osobně jsem se sešla i s několika obyvateli dnes již neexistujících squatů a prohlédla jsem si alespoň dostupné fotografie. Pro výzkum o postojích střešovických občanů jsem zvolila metodu dotazníku, polořízený rozhovor s Martinem Skalským jsem zaznamenala na diktafon, přepsala a pro potřeby práce zkrátila.

Prameny a zdroje

Nelehkou součástí bylo sesbírat a především rozlišit prameny a zdroje.[2] Squatterská literatura (mám na mysli tiskoviny psané squattery samotnými nebo jejich sympatizanty) je nejdostupnější, ale zároveň nejsubjektivnější (např. letáky, alternativní brožury typu Obsaď a žij, časopisy Autonomie a Existence). Některá témata ale nikdo jiný než squatteři komplexně nezpracoval (např. historie a chronologie squatů na území České republiky). Stejný problém jsem řešila i s webovými stránkami. (www.squat.net, www.christiania.org) Hodně jsem čerpala z novinových článků širokého spektra deníků a časopisů, což bylo náročné na sběr, ale důležité pro rozmanitost pohledů. Méně práce jsem měla s materiály o Dobročinném spolku medáků, protože oni sami si důsledně archivují veškeré materiály o sobě z tisku. Neomezila jsem se ale jen na zdroje písemné. Problém jednostrannosti jsem například nemusela řešit u dokumentárních filmů (cyklus Alternativní kultura). Pro zachování objektivity jsem se snažila použité prameny a zdroje přehledně a důsledně odlišit.

II. TEORETICKÁ ČÁST

1. Subkultury

V první kapitole vysvětlím termín "subkultura" z různých pohledů a v širších souvislostech. Pro účely této práce nevidím nutné pokoušet se o vlastní definici. Z mnoha již existujících pojetí vyberu ty, které se podle mého názoru nejvýstižněji vztahují k subkultuře squattingu.

1. 1. Pojem subkultura

Subkultura je "soubor specifických norem, hodnot, vzorů chování a životní styl charakterizující určitou skupinu v rámci širšího společenství, jíž je tato skupina součástí ".[3] Subkultury mají tendenci k vytváření subkulturních hranic, které plní funkci sebeudržení a sebeochrany. Důležitým znakem subkultury je viditelné odlišení od kultury dominantní. Subkultura většinou vzniká na základě kombinace více činitelů, např. etnická příslušnost, věk, náboženství, politická orientace, vzdělání apod. B. Bernstein ve výzkumech prokázal, že zvláštní roli při vzniku subkultury hraje proces osvojení jazyka a jazykového kódu. Shibamoto v roce 1987 doložil existenci specifického ženského jazyka v některých vrstvách japonské společnosti. "V subkultuře nemusí vždy vést přímá cesta k manifestačnímu odchodu do podzemí, v němž by se pomocí různých ingrediencí konstruoval nový komplexní program či nové zákony a hodnoty."[4] Jako příklad tohoto postoje může posloužit subkultura hippies.

"Výrazná symbolika je charakteristická zejména pro tzv. kontrakulturu. Tou se rozumí subkultura, která vytváří a reprodukuje normy, jež ostře kontrastují s analogickými normami a hodnotami dominantní či hlavní kultury. Nejde tedy o pouhou odlišnost, ale o radikální odmítání, o vědomou kontradikci."[5] Kontrakultura může svoji kritiku omezit na některé oblasti oficiální kultury, nebo může cíleně směřovat k negaci celého systému. Její hnutí často usilují o vytvoření alternativní kultury. Podle A. Giddense bývají většinou malá společenství typu lovci či sběrači kulturně uniformní, narozdíl od průmyslové společnosti, která se vyznačuje kulturní rozmanitostí a nalezneme v ní řadu rozličných subkultur. A. Giddens zavedl termín "deviantní subkultura", který vysvětluje jako "subkulturu, jejíž členové se hlásí ke zcela jiným hodnotám než většina společnosti".[6]

2. Subkultury mládeže

Ve druhé kapitole popíšu, proč je mládež nejčastějším představitelem subkultur a zmíním dvě odlišná alternativní hnutí druhé poloviny 20. století ve světě i u nás: hnutí hippies, se kterým má squatting leccos společného, a skinheads. V moderní společnosti vznikla tendence předat výchovu dětí a dospívajících do rukou institucí. V zemích s totalitním režimem to platí dvojnásob. "Separace od primární rodiny je jedním ze spouštěcích mechanismů vzniku subkultury mládeže. Čím méně funkční byla původní rodina, tím větší důležitost a vliv zaznamená vrstevnická parta."[7] žádná instituce nemůže plně nahradit primární rodinu. Za takových okolností není překvapivé, že mládežnická hnutí druhé poloviny 20. století měla radikální a masový charakter. Mládež je nejčastějším reprezentantem subkultur. Mladí lidé v rámci přechodu z dětství do dospělosti hledají skupiny, které by jim tento přechod umožnily a zjednodušily. Určitou roli také hraje vymezení se vůči rodičům a většinové společnosti za účelem nalezení sebe sama.

2. 1. Hnutí hippies

Slovník cizích slov vysvětluje slovo hippie jako "příslušník mladé generace revoltující proti přeorganizované a přetechnizované společnosti kolektivním životem, prožíváním extází pomocí drog, často extrémním chováním a odíváním". Hnutí hippies vzniklo v polovině 60. let minulého století v USA. Prvními centry se staly čtvrť Haight Ashbury v San Francisku a New York, hnutí se postupně šířilo po celých Spojených státech a o pár let později i po Evropě. Hippies byli ovlivněny tzv. beat generation, mladou poválečnou generací, revoltující proti politickým a kulturním hodnotám nekonvenčním a provokujícím způsobem. Jeden z duchovních vůdců beatniků A. Ginsberg získal stejnou roli i pro hnutí hippies. Od beat generation se hippies výrazněji názorově nelišili, rozdíl mezi nimi byl především ve způsobech a prostředcích, kterými prezentovali svoje postoje. Nejznámějšími hesly hippies se staly "Flower Power", "Make Love not War" a "All People are One". Odmítali rodičovskou autoritu a soudobou konzumní společnost, "Honba za penězi byla podle nich bezúčelná pseudočinnost, v níž vítězí silnější, ale duchovně vyprahlejší člověk."[8] Zavrhovali blahobyt, konformitu, oficiální kulturu a morálku. Jejich ideálem byl blažený život vždy a všude. Nejčastějším prostředkem k dosažení tohoto stavu sloužily posvátné houby, marihuana, meskalin a později LSD. Nejznámějším propagátorem a dalším z duchovních vůdců se stal psycholog Timothy Leary. Hippies také prosazovali tzv. sexuální revoluci. "Láska podle nich není prostředek dobývání, ale navazování nejbližších stavů, neboť láskou se člověk nabízí druhému."[9] Hédonismus jako akt osvobození se od všech vnějších pout měl své kořeny i v taoistickém přístupu: zbavit se potřeby po pozemských statcích a ne tuto potřebu pouze potlačit. Jejich pojetí hédonismu prezentované sexuální svobodou a užíváním psychedelik ale bylo pro společnost nepřijatelné a stalo se častým terčem útoků proti tomuto hnutí.

Hippies se postupem času začali diferencovat. Některé skupiny se rozhodly odejít z měst a založit venkovské farmy-komunity. Jednou z nejznámějších se stala obec Strawberry fields založená Gridley Wrightem. Jiné se věnovaly umění, tzv. psychedelic art, další byly orientovány nábožensky: krišnovství, buddhismus, ježíšovství. "V situaci, kdy rozhodující hodnoty získávají religiózní tvář, jsou pro členy těchto pospolitostí ještě závažnější a také intenzivněji prožívané. Tato závaznost a směrodatnost je dána nikoliv jen faktem sakralizace vzorců, hodnot a imperativů, ale i tím, že jde o svobodně zvolené životní postoje každého jedince. Proto mají nemalou motivační sílu ve srovnání se zvykově tradovanými normami."[10] Subkultura hippies ovlivnila svět v ohledech politických, společenských, uměleckých a náboženských nejvíc ze všech subkultur.[11] Mnoho dalších hnutí z hippies vycházelo, až už přebíráním některých postojů či naopak vymezením se vůči nim. Tak tomu bylo například u hnutí skinheads.

2. 2. Hnutí skinheads

Slovo skinhead pochází z angličtiny a znamená "holá hlava". Slovník cizích slov překládá tento termín jako "chuligán s oholenou hlavou". Původně si říkali "mods", tedy "frajeři, sekáči, rváči, výtržníci, násilníci". Hnutí skinheads vzniklo v polovině 60. let v Británii. Zpočátku bylo zcela apolitické, většina jeho zastánců byli přívrženci reggae z Jamajky. "Skinheads se již od počátku distancovali od probíhající sexuální revoluce. Zaměřili se naopak na oceňování tradičních anglických hodnot, patriotismu a svého dělnického původu. Tím tvořili protiváhu revolučním hippies."[12] Na přelomu 70. a 80. let se část skinheads pod vlivem ekonomické krize a nezaměstnanosti kloní k politické pravici a nesouhlasí s přílivem přistěhovalců. Zde najdeme kořeny agrese proti cizím etnikům. Hnutí se z Británie rozšířilo do dalších evropských zemí i do USA. Dnes existují hnutí, která z původních skinheads vychází, např. SHARP (Skinheads Against Racial Prejudice) nebo levicoví Redskins, a která s násilím a rasismem nemají vůbec nic společného.

Do Čech hnutí dorazilo v polovině 80. let z Německa převážně už ve své neonacistické podobě. "Startujícím momentem pro české skinheady se stalo založení hudební skupiny Orlík."[13] Čeští skinheads zaměřují svou agresi nejčastěji proti Romům a židům, ale i proti ultralevicovým anarchistům a dalším subkulturám prosazujícím absolutní a individuální svobodu.

3. Squatting jako životní styl

Ve třetí kapitole vysvětlím pojem squatting a historii tohoto hnutí. Upozorním na rozdíl mezi angažovaným squattingem a obsazováním opuštěných domů za jiným účelem. Stručně popíšu způsob života squatterů a politické pozadí, ze kterého většina z nich vychází.

3. 1. Vznik a historie squattingu

Sloveso "to squat" pochází z angličtiny a znamená "sedět v dřepu, na bobku, v tureckém sedu, uvelebit se, dřepět a nic nedělat, usadit se na neobsazené půdě, nastěhovat se do prázdného domu, usadit se na obecní půdě s nadějí na získání právního nároku".[14] Ze sociologického hlediska pojem znamená "usadit se na cizím území, obsadit".[15] Těžko určit, kdo byli první squatteři, ale jistou roli při formování tohoto hnutí sehráli "diggers".[16] V roce 1966 v San Francisku obsadily tisíce mladých lidí, převážně přívrženci hippies, čtvrť Haigh Ashbury a postupem času zde vytvořili uměleckou a intelektuální komunu. Diggers se v ní ujali organizačních aktivit. Snažili se podpořit vznikající skupiny usilující o svobodný a alternativní život na území celých Spojených států s cílem vytvořit a koordinovat síť komunit. "Diggers začínali od konkrétní činnosti. Nejprve realizovali v životě a práci nové vzory kultury a potom teprve přecházeli k reflexím nad jejich společenskými souvislostmi."[17]

Hnutí squat se datuje od roku 1970, kdy radikální mládež obsadila ve Frankfurtu nad Mohanem první dům. V obecnějším pojetí jde o dobu konce šedesátých a začátek sedmdesátých let minulého století. První vlna se objevuje ve městech západoevropských zemí, nejvíce v nizozemském Amsterdamu, odkud se postupně šíří do Curychu, Kodaně a německých průmyslových měst. "Přenos myšlenek od jedné skupiny k druhé může být přímý i nepřímý, zahrnuje mezilidské vztahy, finanční podporu a informační tok skrze masmédia. Tento proces je podmíněn prostorovou a kulturní blízkostí, většina skupin se společnými cíly se soustředí na geograficky malém prostoru."[18] V počátcích svého vzniku neměl squatting s politickou orientací nic společného, šlo pouze o životní styl. Alternativní způsob života začalo v širokém měřítku propagovat hnutí hippies a v jeho duchu se souběžně rozvíjí ještě ne přesně naformulovaná myšlenka squattingu. Další vlna nastává až koncem 70. let, kdy squatting zastává vlastní politickou filozofii, spojenou s vymezením se vůči většinové společnosti. "Nečekané události jako policejní násilí, válka či přírodní katastrofy zvyšují celkové napětí ve společnosti a vytváří příležitost k vymezení se. Represe státu a silná solidarita skupiny vytváří rámec nespravedlnosti, který delegitimizuje stát."[19]

životní styl jako takový v této fázi už není to nejdůležitější. Motivace squatterů se dají rozdělit na dvě zřetelné oblasti. Na jedné straně do popředí vystupuje politická angažovanost, na straně druhé se squatting stává východiskem pro určitou skupinu ze sociálně slabých vrstev, především těch, co nemají kde bydlet.

3. 2. Angažovaný squatting jako způsob života

Pokusím se vysvětlit rozdíl mezi angažovaným squattingem a dalšími důvody, které vedou k obsazování cizího majetku. Lidí, kteří obsazují cizí majetek, je více, než se na první pohled zdá.[20] Ale ne každý, kdo se zabydlí v cizím majetku, je squatterem v pravém slova smyslu-ve smyslu zvoleného alternativního způsobu života. Lidi, kteří se usadí na cizím majetku, můžeme rozdělit podle příčin, které je k tomuto způsobu života přivedly, do čtyř odlišných skupin (Piorecký). První skupina není v Čechách zdaleka tak velká jako v západních zemích, i když se dá očekávat, že se časem bude zvětšovat. Jedná se o sociálně slabé rodiny, pro něž je to řešením bytové otázky. Druhou skupinu tvoří narkomani, kteří vyhledávají neobydlené prostory za účelem užívání drog. Hledají si spíše opuštěné domy a pozemky než byty a často v nich ani nepřespávají. Třetí skupinu tvoří bezdomovci, pro které se obsazování cizího majetku stává dočasným východiskem především na zimní měsíce. Zaměřím se na čtvrtou skupinu, kterou tvoří angažovaní squatteři a pro kterou je bytová otázka jedním z důvodů squattingu, ale zdaleka ne tím nejdůležitějším.[21]

Tato skupina si vybrala squatting jako alternativní způsob života. Spojují sebeuplatnění s prezentací svých myšlenek a alternativního způsobu života navenek. Squat se stává centrem alternativní kultury, prostorem pro setkávání sympatizantů a místem pro nejrůznější přednášky, často s politickým podtextem. Kulturních aktivit squatu je nespočet: přes koncerty a zkušebny kapel (nejčastěji rock, punk, hip hop, regggae, experimentální tvorba), galerie, ateliéry, kluby, čajovny s čítárnou až po amatérská divadelní vystoupení. Důležitým aspektem veškeré činnosti je její neziskovost a tím pádem nezávislost na zájmech trhu v této oblasti. Squatteři mají vyhraněný postoj k oficiální kultuře. Neopomenutelný je také fakt, že kulturní programy bývají interaktivní, účastníci nejsou pouhými diváky či konzumenty, ale sami se na programu aktivně podílí. Součástí squatů také bývají infocentra, která slouží informovanosti širší veřejnosti o důvodech a povaze squattingu, naráží na problémy bytové politiky, ale zabývá se i dalšími společenskými tématy jako jsou ekologie, lidská práva, práva zvířat, feminizmus, globalizace a podobně. Důležité je také zmínit, že angažovaní squatteři se snaží od začátku zlegalizovat svůj pobyt vyjednáváním s úřady, vytváří koncepci svého programu a v rámci finančních možností se starají o jeho propagaci. V petici za Ladronku se píše: "Ve squatu Ladronka jsme zorganizovali přes třicet koncertů kapel ze čtrnácti zemí světa, několik výstav a divadelních představení. Bez jediné koruny od státu či firmy. desítkám turistů jsme umožnili bezplatné ubytování. Holandsku, Německu a Slovensku pro nás proběhly benefiční koncerty. Copak taková subkultura nemá právo na přežití?" V neposlední řadě squaty mohou sloužit většinové společnosti zpětnou vazbou, být jakýmsi nastaveným zrcadlem, které vybízí k pohledu na sebe sama (Piorecký).

3. 3. Politické pozadí squattingu

Jednou z charakteristik squattingu je jeho politické pozadí. Objevuje se u většiny squatterů a bývá stejně tak vyhraněné jako kulturní aktivity. Nelze slučovat squatting s anarchismem, pravdou ale je, že tento politický postoj mezi squattery převažuje: "Squatting je hnutí, kde lidé nebojují jen za své ideály, ale přímo za svůj životní prostor. Učí se tu žít v komuně, většinu věcí užívají společně, rozbíjí zaběhnuté stereotypy, ukazují cestu. Squaty jsou útočištěm odpůrců systému. Svými benefičními akcemi se podílejí na financování autonomního a anarchistického hnutí. Stávají se katalyzátorem odporu, předvojem revoluce, která zajistí politickou a hospodářskou spravedlnost a samosprávu a v neposlední řadě důstojné bydlení pro všechny, nejen pro ty, co si to mohou dovolit. Squatting je boj tady a teď, stává se předvojem sociální revoluce."[22]

Squatting je od dob svého vzniku až do současnosti spojován (někdy laicky zaměňován) s Autonomním hnutím.[23] Vzniklo v osmdesátých letech v Německu a někdy se mu také říká hnutí Anarcho-autonomní, protože bylo v úzkém spojení s anarchistickou scénou.[24] Anarchisté nejsou homogenní skupinou. Spojuje je především vědomí společného nepřítele -státu- jako představitele nejvyšší vývojové formy autority. Prosazují spravedlnost, svobodu a lidskou přirozenost, ale rozchází se v pojetí ekonomického uspořádání.[25] Autonomní hnutí skýtá prostor nejen pro anarchisty, ale také pro antifašisty, feministky, ekology a další skupiny.

3. 4. Squatterské experimenty

Pro ilustraci stručně popíšu vznik a současný stav čtyř evropských a jednoho newyorského squatu. Záměrně jsem vybrala squatterské pokusy s odlišným pozadím a rozdílným osudem, abych ukázala jejich rozmanitost.

Thy-Lejren: Zřejmě nejstarší squatterskou komunitou v Evropě je Thy-Lejren ležící na severu Jutského poloostrova nedaleko města Alborg. Byla založena dánskými hippies v roce 1970. V ekologické vesnici s více než dvěma sty obyvateli žije již druhá generace původních zakladatelů.

Niewumarkt: Squat v centru Amsterodamu vznikl v 60. letech., kdy asi 300 lidí obsadilo historické domy, které měly být zbořeny kvůli plánované výstavbě trati podzemní dráhy. Po několika letech se městský úřad rozhodl squattery vystěhovat za pomoci ozbrojené policie, tanků a vodních děl. Přestože se bránili, budovy se jim ubránit nepodařilo a několik z nich bylo zatčeno. Násilná policejní akce byla odsouzena širokou veřejností a úřady nakonec musely upustit od plánované výstavby. Niewumarkt slouží jako informační centrum, squatteři shromažďují informace o opuštěných objektech vhodných k obsazení, k dispozici je i tiskárna a rozhlasové vysílání. Veškeré aktivity jsou financovány ze společného fondu, Squat funguje dodnes.

Tacheles: Po pádu berlínské zdi obsadila skupina umělců z celého světa bývalý obchodní dům ve východní části Berlína. Vlastními silami ho zrekonstruovali a tím zabránili jeho zřícení. Později svůj pobyt zlegalizovali dohodou se senátem. V domě žije asi šedesát umělců z celé Evropy včetně České republiky. V provozu je kavárna, klub, divadlo, kino, galerie a umělecké ateliéry. V současné době ale hrozí vystěhování, protože dům leží v místě zajímavém pro stavební investory.

ABC No Rio: Squat v newyorské čtvrti Lower East Side vznikl v roce 1980. Politicky angažovaní umělci nejprve obsadili jiný barák a svou činnost v něm zahájili výstavou o bytové politice. Město ale výstavu ihned po otevření zavřelo a se squattery se dohodlo na obsazení opuštěné výlohy v sousedství. ABC No Rio funguje dodnes, k dispozici je tiskárna, fotografická komora, počítačové centrum, knihovna. Vaří se tu vegetariánská strava, jídlo se poskytuje i bezdomovcům na nedalekém náměstí. Kulturně politická činnost má široký záběr, squat slouží také jako komunitní centrum, které poskytuje zázemí pro workshopy, benefiční akce a setkávání podobně smýšlejících lidí.

Les Frigos: Francouzská obdoba Tacheles je poslední z řady ještě nedávno existujících squatů a uměleckých komunit v Paříži. Objekt bývalých mrazíren obsadilo společenství nekonformních umělců. V současné době také bojuje o své přežití.

3. 4. 1. Christianie

Kodaňská čtvrť Christianie byla založená v 17. století dánským králem Christianem IV.. Do roku 1971 sloužila jako vojenská základna. V září téhož roku obsadilo Christianii více než dvě stě mladých lidí. V roce 1973 došlo k prvnímu oficiálnímu přijetí Christianie jako "sociálního experimentu" na dobu tří let, než vláda vyhlásí konkurz na využití tohoto prostoru. Počítalo se s tím, že se komunita rozpadne sama od sebe. V Christianii se ale mezitím realizovala spousta praktických i kulturních projektů: celkové úpravy čtvrtě, třídění odpadů, vznik řemeslných dílen, kaváren, obchodů, divadel, výstav. V roce 1974 dokonce úspěšně kandidovala zástupkyně Christianie do městské rady. Vzrůstající počet obyvatel si vyžádal určitou organizovanost uvnitř komunity i prezentaci navenek. Samospráva v té době vzniklá funguje s drobnými změnami dodnes. Christianie má vlastní zákony, které zakazují např. zbraně, násilí a tvrdé drogy. (Podle nepsané dohody policie toleruje marihuanu a hašiš, které se volně prodávají na tzv. "pushing street".) Vláda ale kvůli prodeji nezdaněného alkoholu rozhodla o vystěhování všech obyvatel.[26] K tomu nakonec nedošlo, protože Parlament souhlasil s pokračováním experimentu za dodržení přísnějších podmínek. Po letech bojů s policií i vládou se situace stabilizovala do dnešní podoby a od roku 1992 je tolerovaná vládou jako ministát ve státě. Dnes zde žije přes tisíc lidí. Christianie proslula svými kulturními aktivitami. Za všechny bych jmenovala alespoň nastudování parafráze dánské tradiční hry "Elverhoj" divadelním spolkem Solvogen, dokument o každodenním životě "Christianie, máš mé srdce" (režie Nils Vest), dokument "O životě našich dětí" (1985) a kulturní cyklus "Miluj Švédsko", který proběhl jako reakce na strach švédské vlády z přílivu drog z Christianie do Švédska.

4. Legislativa

Ve čtvrté kapitole nastíním postoj zákonodárců k subkultuře squattingu v Holandsku a České republice. Nemám v úmyslu rozebírat tuto problematiku z hlediska právního. Jde mi především o poukázání různých přístupů společnosti, reprezentovaných jejími zákony, ke squatterům.

4. 1. Legislativa v Holandsku

Holandsko je jedinou zemí v Evropě, kde squatting za zákonem daných podmínek není kriminalizován. Squatting je zde běžný v každém větším městě, převážně však v Amsterdamu. V roce 1980 tu bylo zasquatováno téměř sedm tisíc domů.[27] Dům, který je rok neobydlen, může obsadit kdokoliv, kdo má holandské občanství, případně ve skupině lidí alespoň jeden z nich. V obsazeném objektu musí mít postel, stůl a židli. Dále platí, že squatteři nesmějí mít do 48 hodin po nastěhování konflikt se sousedy ani s policií. Poté může začít vyjednávání. Vystěhování není možné do té doby, než městský úřad doloží, že budovu zbourá a nebo že na daném území začne stavět. Svolení k vystěhování dává soud. Budovy, které jsou na seznamu chráněných objektů nemohou být vystěhovány, protože není možné je ani zbourat, ani měnit. Pokud má k vyklizení squatu dojít, policisté dopředu squattery varují. Soudy se ke squatterům většinou chovají solidně a umožňují vyklizení budovy teprve měsíc po legálním rozsudku.[28]

4. 2. Legislativa v České republice

Slovo "squatting" se v české legislativě vůbec nevyskytuje. Narážíme zde na problém jednostranného pohledu. Z právního hlediska je squatting zužován na pouhé obsazování cizího majetku, a proto byl vždy kriminalizován. V Čechách se jedná o zákon č. 140/1961 Sb. Trestního zákona. 249a říká, že "1. Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. 2. Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání." Nejsem právník a nesnažím se předložit novelu zákona, ale ráda bych se pozastavila nad faktem, že squatting je kriminalizován zákonem z roku 1961, kdy squatting jako alternativní hnutí ještě ani neexistoval! Navíc mi připadá logické, že zákon z počátku šedesátých let, která politicky a tedy ani legislativně subkultury netolerovala, by neměl soudit dnešní squattery! Do dnešního dne bylo v České republice za 249a stíháno přes dvě desítky squatterů. Nikdo nedostal nepodmíněný trest. Padlo několik rozsudků o trestu podmíněném a pár squatterů zaplatilo pokutu.

5. Squatting v České republice

V České republice je squatting poměrně novým jevem. Podobně jako mnoho dalších subkultur se objevil až po revoluci na počátku devadesátých let. Při psaní této kapitoly jsem narazila na problém nedostatku literatury. Komplexně toto téma zpracovali pouze squatteři samotní, čerpala jsem především z brožury "Obsaď a žij". Nebylo těžké ověřit současný stav squatů (novinové články, televizní zpravodajství, osobní návštěva), ale nepodařilo se mi objevit další literaturu týkající se historie squattingu v České republice. Připadá mi ale důležité vybrat alespoň některé informace, i když nemusí být úplně objektivní.

5. 1. Historie squattingu v České republice

Od roku 1990 došlo na území České republiky k obsazení více než třiceti objektů. K dvanácti případům došlo v Praze, k pěti v Brně, k šesti ve Východních Čechách, po jednom pokusu v Teplicích, Karlových Varech, Bohumíně a Plzni. Většina squatů byla brzy zlikvidována, nejčastěji za asistence policie a státních orgánů. Výjimku tvoří v Praze především Milada, Ladronka, Sochorka a Zenklovka. V Trutnově pak hotel Varšava, v Brně Nová Zahrada. Ve všech těchto objektech nešlo o pouhé individuální řešení bytové situace, ale především o snahu vytvořit zázemí pro kulturní a sociálně-politické aktivity. Zejména v těchto squatech vznikly funkční komunity lidí schopných se skutečně smysluplně o obsazené budovy starat a využívat je.

5. 1. 1. Nová Zahrada
Porhaimova ulice, Brno-Židenice (20. 8. 1997-2. 2. 1998)

Deset let neobývaný dům obsadila skupina mladých lidí s předem připraveným projektem "Ekologického a kulturně-sociálního centra". S tím nesouhlasil vlastník domu, Magistrát města Brna. Squatteři přesto založili občanské sdružení Nová Zahrada, uspořádali několik úspěšných kulturních akcí a pokusili se s Magistrátem vyjednávat o legalizaci. Městská policie se několikrát bezúspěšně pokusila prostory vyklidit. V noci z 10. na 11. 11. 1997 došlo k "jednomu z nejbrutálnějších útoků policie po listopadu 1989 nejen proti squatterům, ale proti občanům vůbec. Patnáct příslušníků městské policie bez odznaků, identifikačních čísel a v kuklách a někteří s automatickými zbraněmi proniklo do budovy a začalo jedenáct přítomných squatterů napadat. Bití, kopání a slovní urážení vyvrcholilo tím, že všichni byli zahnáni do uzavřené místnosti, kam policisté vhodili slzotvorný granát".[29] Squatteři ale dům neopustili, proto policie zaútočila znovu a brněnský Magistrát nechal Novou Zahradu zabezpečit proti znovuobsazení. Dům byl prodán do soukromého vlastnictví. 21. listopadu 1997 se v Brně konala demonstrace proti kriminalizaci squattingu. Zúčastnilo se jí více než dvě stě lidí. Na několik squatterů bylo podáno trestní oznámení podle 249. Ti podali trestní oznámení za ublížení na zdraví na příslušníky Městské policie. Všechna stíhání zrušila amnestie.

5. 1. 2. Varšava
Krakonošovo náměstí, Trutnov (20. 6. 1993-19. 8. 1993)

Bývalý hotel, který už tři roky chátral a o který se jeho soukromí majitelé přestali zajímat, obsadila anarchistická Trutnovská autonomní skupina. Chtěli zde vytvořit základnu autonomního hnutí ve Východočeském kraji. Začátkem srpna policie squat vyklidila, ale vzápětí byl obsazen znovu. Policie zasáhla ještě dvakrát, napotřetí se jí podařilo prorazit barikády u vchodu. Několik desítek lidí podpořilo obyvatele Varšavy demonstrací. 19. 8. 1993 bylo krátkodobě zadrženo patnáct squatterů, kteří kladli pasivní odpor. Varšava byla s konečnou platností zabezpečena proti znovuobsazení.

5. 2. Historie squattingu v Praze

5. 2. 1. Dům U divého muže
Sněmovní 1, Praha 1 (prosinec 1990-14. 1. 1991)

Dům měla pronajatý od Federálního ministerstva vnitra do 30. 11. 1990 Linhartova nadace. Po vypršení nájemní smlouvy předložila projekt na rekonstrukci objektu a pokračování programu alternativního kulturního centra. Federální ministerstvo vnitra však odmítlo komunikovat a od prosince se v domě zdržovalo přes třicet lidí nelegálně. Kulturní akce pokračovaly až do ultimáta opuštění objektu-10. 1. 1991. Den nato budovu obklíčila policie a zástupci Federálního ministerstva vnitra se dohodli s představiteli nadace na "vyklizení objektu v rámci obranyschopnosti státu "[30] Plánovaná okupační stávka se nakonec neuskutečnila a 14. 1. 1991 nadace objekt vyklidila. "Tento konflikt je považován za první střet mezi polistopadovou politickou mocí a alternativní občansko-kulturní iniciativou a zároveň za konec hnutí undergroundu vycházejícího kontinuálně ze 70. a 80. let."[31]

5. 2. 2. Buďánka
Praha 5 (květen 1991-březen 1992]

Buďánka je kolonie přibližně dvaceti domků. Jeden z nich obsadila skupina asi šesti aktivistů anarchistické skupiny Svoboda 91. Pod nátlakem policie odešla do vznikajícího squattu na Praze 7 v ulici Ppl. Sochora. Buďánka dodnes chátrá, některé domky obsadili bezdomovci. Městské části se nepodařilo sehnat vhodného investora. Skupina mladých lidí se pokusila předložit projekt na rekonstrukci celé kolonie. Přestože měli možnost částečné finanční podpory, úřad jej neschválil. V současné době se nabízí jako nejjednodušší řešení kompletní asanace, se kterou ale nesouhlasí několik organizací. Celá kauza čeká na nové projednání magistrátu.

5. 2. 3. Zlatá loď
Náprstkova ulice, Praha 1 (podzim 1991-31. 5. 1994)

Dům U Zlaté lodi fungoval jako komunita. V přízemí byla v provozu čajovna a galerie. Asi čtyřicet lidí včetně malých dětí policie násilně vystěhovala. Někteří z nich kladli o den déle pasivní odpor. Dům byl rekonstruován a v současnosti je využíván pro komerční účely i pro bydlení.

5. 2. 4. Sochorka
Ppl. Sochora, Praha 7 (březen 1992-podzim 1997)

Činžovní dům opustila pro jeho dezolátní stav postupně většina legálních nájemníků a začalo zde žít v různých obdobích až třicet squatterů. Několik měsíců fungovalo první anarchistické infocafé, pořádaly se i výstavy, přednášky a koncerty. Jednu dobu byla v provozu čajovna, setkávali se tu anarchisté i ze zahraničí. Městský úřad Prahy 7 přidělil squattterům, po několika neúspěšných pokusech je vystěhovat, prostory v ulici Za papírnou za účelem realizace projektu Centra svobodného vzdělávání. Sochorka byla rekonstruována a dnes je obydlena.

5. 2. 7. Ladronka
Tomanova 1, Praha 6 (3.9. 1993-9. 11. 2001)

Památkově chráněný statek ve vlastnictví Magistrátu hlavního města Prahy byl již dlouho opuštěný a volně přístupný. Obsadili jej aktivisté Anarchistické federace z okruhu kolem časopisu Autonomie. Od začátku měli za cíl zlegalizovat svůj pobyt a vytvořit na Ladronce Autonomní kulturně-sociální centrum. Přestože se je policie v letech 1993-1995 opakovaně pokusila vystěhovat, podařilo se jim -také díky podpoře ze zahraničí- svůj projekt uhájit. Proběhla zde více než stovka úspěšných kulturních i vzdělávacích akcí. Jednání s Magistrátem hl. m. Prahy se vlekla a nikdy nedošlo k uzavření dohody o legalizaci Autonomního centra, ani o přidělení náhradních prostor pro realizaci projektu Nadace Ladronka. Přestože časem Ladronka získala podporu médií a širší veřejnosti, Magistrát podepsal v červnu 1999 smlouvu se společností Santé, která jí umožňuje zahájit přestavbu usedlosti na luxusní zdravotnické zařízení. Ze všech plánů ale sešlo, objekt dodnes chátrá a jeho budoucnost je nejistá.

5. 2. 8. Zenklovka
Zenklova ulice, Praha 8 (15. 8. 1997-28. 1. 1998)

Pavlačový dům v soukromém vlastnictví byl téměř deset let neobývaný a jeho majitel zpočátku nic nenamítal, když se v něm usadilo asi patnáct členů Anarchistické federace. V Zenklovce byly v provozu čajovna a proběhlo i pár výstav a přednášek. Policie na něj ale vyvinula nátlak, až squattery v září v doprovodu policie vyzval k vyklizení objektu. Vše se "vyřešilo" pasivním odporem a ústní dohodou, že mohou zůstat až do jara následujícího roku. Ale poté si to majitel rozmyslel a dostali ultimátum k vystěhování k 28. 1. 1998. Na protest obsadili na jeden den halu Hlavního nádraží, kde vařili a rozdávali jídlo bezdomovcům.( Většina z nich se poté přestěhovala na Ladronku.) "Proti šesti squatterům zahájili trestní stíhání podle 249 a dva z nich byli skutečně odsouzeni k podmíněným trestům. Proti ostatním bylo trestní stíhání zastaveno na základě amnestie."[32] Dům na Zenklovce je dodnes neobývaný.

5. 2. 9 Milada
Troja, Praha 8 (1. 5. 1998-?)

Vila Milada je nejčastěji zmiňovaný squat v televizním zpravodajství "díky" několikadennímu obléhání policií. Cílem squatterů ale bylo zviditelnit se prostřednictvím druhého Autonomního centra vzniklém v Praze. Obsazení vily bylo tolerováno majitelem na základě ústní dohody s podmínkami, např. že se nebudou dopouštět kriminální činnosti. Večer před Local street party v roce 1999 policie provedla dvě razie. Situace se vyostřila a byl podán podnět k policejnímu vyklizení. Správce objektu najal soukromou bezpečnostní agenturu a ta společně s městskou a státní policií zaútočila na Miladu. Část jejích obyvatel několik dní vzdorovala na střeše vily. Squattery přišlo podpořit asi padesát aktivistů. Nakonec byla bezpečnostní agentura odvolána, Milada znovuobsazena a Autonomní centrum opět zpřístupněno veřejnosti. Na čtyři squattery bylo podáno trestní oznámení podle 249. V současné době se jedná o legalizaci a realizaci projektu mezi občanským sdružením Kořeny, založeným squattery, a úřady. Konají se zde pravidelné schůzky Anarchistické federace, výstavy a v poslední době i rockové koncerty.

6. Vznik a historie Dobročinného spolku medáků

Ještě předtím, než se podrobněji rozepíšu o Dobročinném spolku medáků, ráda bych vyjádřila svůj postoj k němu. Od svého narození bydlím v těsném sousedství starých Střešovic a bydlím tu ráda. O squatu jsem se dozvěděla před více než dvěma lety od sousedů. Protože denně chodím ulicí Nad hradním vodojemem a sleduji všechny změny, od začátku mě projekt Medáků zajímal. Jsem častým návštěvníkem jejich kulturního programu, minulý rok jsem pro ně přeložila do angličtiny tiskovou zprávu a troufám si říct, že jsme se díky mé diplomové práci skamarádili. Přes aktivity a vlastně jenom samotnou existenci Dobročinného spolku medáků jsem se více začala zajímat o squatting obecně.

6. 1. Historie starých Střešovic

Staré Střešovice se nacházejí v Praze 6 mezi vilovými čtvrtěmi Ořechovka a Střešovice, pár metrů od Loosovy vily a s výhledem na Pražský Hrad (viz. Příloha I). Vůbec první zmínku o lokalitě "Třešovice" najdeme v zakládající listině Břevnovského kláštera z roku 993, od roku 1143 patřily klášteru Strahovskému. Na počátku 19. století se zde, pod pískovcovými skalami, usadili dělníci, kteří docházeli za prací do města nebo stavěli dnešní přilehlé čtvrtě. Z té doby také pochází hustá zástavba domků, z nichž některé se dochovaly dodnes. K Praze byly staré Střešovice připojeny roku 1922. V roce 1986 se rozhodlo o jejich demolici-měly ustoupit výstavbě rezidencí pro diplomaty spřátelených socialistických zemí. Většina původních obyvatel byla vystěhována do náhradních panelových bytů na sídlišti Řepy. Ti, co vystěhování odmítli, se soudně přeli až do roku 1995. Listopadová revoluce překazila demoliční plán. Domky jim byly nabídnuty ke zpětnému odkoupení. Opuštěné domky připadly správě magistrátu. V roce 1990 vyhlásil obvodní úřad soutěž na řešení jejich přestavby. Zvítězil návrh týmu autorů pod vedením šéfa katedry urbanismu ČVUT, architekta Jana Mužíka (viz. Příloha II). Jeho koncept urbanistické studie s regulačními prvky byl přepracován ve spolupráci s místními obyvateli a získal jejich plnou podporu. Projednávání a schvalování projektu se aktualizovalo dalších pět let, ale studie nikdy nebyla definitivně schválena jako regulační plán. Pozemky opuštěných domů se mezitím změnily v černé skládky, neobydlené domky dále chátraly a zčásti byly vyrabovány. Jedna z nejstarších pražských čtvrtí vůbec v posledních letech radikálně mění svoji tvář. Na místě prostých dělnických domků vyrůstají luxusní byty a penziony (viz. Příloha III).

6. 2. Historie Dobročinného spolku medáků

Dobročinný spolek medáků vznikl ve střešovickém hostinci "U Štrosů" roku 1912. Až do svého zániku v roce 1946 působil jako podpůrná společnost. Jeho členové se scházeli na zábavách a vybírali příspěvky na podporu sousedů v tíživé finanční situaci. Na tradice Spolku navázala v roce 1998 skupina mladých lidí, kteří obsadili domek a na půdě našli starobylou hliněnou ceduli. Ta je inspirovala k založení stejnojmenného občanského sdružení na podporu starých Střešovic. Ale to bych předbíhala...

6. 2. 1. Obsazení domku

Všechno začalo v roce 1995, kdy skupina mladých lidí obsadila první domek č. p. 79 v ulici Starostřešovická a o pár měsíců později ve stejné ulici domek č. p. 96. V roce 1999 zabrali domek č. p. 946 v ulici Nad Hradním Vodojemem. (Všechny objekty byly majetkem ve správě Magistrátu až do prosince roku 2000, kdy Zastupitelstvo hl. m. Prahy svěřilo domy do správy městské části Praha 6.) "Zpočátku šlo o čirou nouzi. Všem nám bylo 18 a chtěli jsme existovat nezávisle na rodičích. Původně jsme sháněli volné byty přes inzeráty, ale pronájmy byly drahé. Pak jsme chtěli koupit maringotku nebo hausboat, ale to bylo ještě dražší. Nezbyl než squatting." vzpomíná s odstupem pěti let Martin Skalský, předseda Dobročinného spolku medáků.[33] Nešlo o násilné vniknutí do budovy. "Celé stavení č. p. 96 bylo zarostlé stromy a keři, nemělo žádná okna ani dveře, žádné vybavení. Chyběl kus střechy a většina omítek, nebyl tu vodovod, kanalizace, elektřina."[34] Squatteři zpočátku vůbec neměli v úmyslu se zviditelňovat, ale před obsazením domku konzultovali svůj záměr s přilehlými sousedy. "Sousedi byli první, koho jsme se ptali, jestli jim nebude vadit, když se vedle nich nastěhujeme. Mluvili jsme s nimi přímo a oni kývli. "[35] vypráví Martin Skalský. "Občané Střešovic považovali squatery za potencionálně mnohem menší zlo než příležitostně zde přespávající bezdomovce a předpokládali, že přítomnost squatterů zabraní i menším krádežím, ke kterým v okolí polorozbořených domů stále častěji docházelo."[36] Protože se nastěhovali v prosinci, základní úpravy museli provést ihned. Především vyvozit černou skládku komunálního odpadu a zabezpečit otvory na zimu igelitem. S celkovou rekonstrukcí pak začali na jaře roku 1995. Snažili se maximálně zachovat původní ráz objektu. Celková hodnota rekonstrukčních prací provedených Medáky v letech 1994 až 1999 přesáhla 150 000 Kč a náklady na stavební materiál činily dalších téměř 50 000 Kč. Veškeré rekonstrukční práce prováděli svépomocí a z vlastních finančních prostředků, přestože si dobře uvědomovali, že z právního hlediska nemají na objekty sebemenší nárok. Od roku 1995 se ve třech domcích vystřídalo asi padesát lidí pobývajících zde krátkodobě. Stálých obyvatel zde žilo průměrně asi sedm každý rok. K zajištění vnitřního chodu i pro ulehčení komunikace s vnějším světem byla stanovena základní pravidla pro soužití v objektech, například zákaz konzumace tvrdých i měkkých drog, povinnost udržovat pořádek v domcích i přilehlém okolí, zákaz odběru elektřiny na černo, pomoc při celkové rekonstrukci a v neposlední řadě pomoc při organizaci kulturních akcí pro veřejnost.

6. 2. 2. Vznik občanského sdružení

Jedna věc je pravidla stanovit ústně a dohodou, druhá pak přihlásit se k nim oficiálně a dodržovat je. To bylo učiněno společně se vznikem Dobročinného spolku medáků jako občanského sdružení v roce 1998. (viz. Příloha IV) Ve stanovách se sdružení zavazuje k ochraně a obnově přírody, staví se proti devastaci krajiny v Praze, podporuje alternativní a nekomerční kulturní aktivity i umělce samotné, aktivně se podílí na ochraně životního prostředí a kulturních památek v hlavním městě a postavení nepovolených či nevhodných staveb se snaží zabránit. Ještě před svým oficiálním vznikem pomáhali Medáci občanskému sdružení Staré Střešovice, které v roce 1997 založili místní starousedlíci za účelem obnovy zchátralé zvoničky v ulici Nad hradním vodojemem. V souvislosti s občanskými sdruženími ve starých Střešovicích je nutné pro úplnost a objektivnost zmínit ještě třetí sdružení Zvonička. Dalo by se charakterizovat jako sdružení převážně podnikatelů, kteří se také snaží zrekonstruovat a oživit staré Střešovice. Od sdružení starousedlíků a Medáků se liší svým pohledem a představou konečného výsledku, snaží se především o ekonomické využití lokality. Jednání mezi těmito stranami komplikují střety zájmů. Je jasné, že minimálně dva domky Medáků stojí na velice lukrativních pozemcích. (Dům č. p. 96 je z hlavní silnice hůře přístupný a jeho celková rekonstrukce případně zboření je technicky velice náročné.)

6. 3. Jednání s úřady

Dobročinný spolek medáků se několikrát snažil uzavřít s Magistrátem hl. m. Prahy nájemní smlouvu pro účely rekonstrukce a užívání obsazených objektů, k vzájemné dohodě ale nikdy nedošlo. V květnu 2000 vypsal Odbor obchodních aktivit Magistrátu hl. m. Prahy výběrové řízení na prodej domku č. p. 96. Rozhodnout mezi očekávanými nabídkami měla nejvyšší nabídnutá cena (minimálně 900 000 Kč). Občanské sdružení Dobročinný spolek medáků požadovalo a dosáhlo zrušení tohoto výběrového řízení kvůli formálním i věcným nedostatkům. "Spolek Medáků se mohl přihlásit jako každý druhý. Dřív jsem jim byl nakloněn, ale potom, co místo aby šli do soutěže, na nás podali stížnost, jim už nevěřím", vyjádřil se k tomu úředník z Odboru obchodních aktivit magistrátu.[37] V prosinci 2000 svěřilo Zastupitelstvo hl. m. Prahy všechny tři objekty do správy Městské části Prahy 6.

7. Proces přerodu Dobročinného spolku medáků

7. 1. Změna postojů ke squatterům

Z dotazníkového šetření, které jsem provedla ve Starých Střešovicích na podzim 2001, vyplývá, že většina sousedů nepovažuje Dobročinného spolku medáků za squattery. Sami se tomuto označení v dotazníku bránili. Nemohu pro tento fakt podat uspokojující vysvětlení ze sociologického hlediska, protože cíle výzkumu byly zaměřené na něco jiného (viz. II. Empirická část, kapitola 2. 1. Výzkumná zpráva). Pokusím se však podat svoje vlastní vysvětlení zahrnující názory z dotazníkového šetření, rozhovoru s předsedou Dobročinného spolku medáků Martinem Skalským a materiály o spolupráci se zastupitelstvem Prahy 6.

Myslím si, že střešovický squat je atypický v několika věcech. Už samotný fakt, že sousedé Medáky nepovažují za squattery, mi připadá významný a o něčem svědčí. Minimálně o dobrých sousedských vztazích a oboustranné komunikaci.Jednoznačně se Dobročinný spolek medáků od ostatních squatů odlišuje množstvím aktivit. V objektech Dobročinného spolku medáků proběhly stovky úspěšných kulturních akcí. Především se ale vymezují šíří aktivit, protože se nesoustředí pouze na program pro podobně smýšlející lidi s podobným způsobem života. Nespočet akcí je zde zaměřeno přímo na děti (víkendová tvořivá odpoledne), staré lidi (setkávání nad kávou, vyprávění), bezdomovce (spolupráce s časopisem Nový prostor), lidi s duševními poruchami (spolupráce s Kavárnou na půli cesty).

Neméně významná a pro squat velmi atypická je také spoluúčast na dvou projektech. První s Odborem životního prostředí Prahy 6 nazvaný "Přírodní park Staré Střešovice" s cílem vytvořit a udržovat park pro veřejnost. Druhý projekt pod záštitou Státního památkového ústavu a Ministerstva kultury České republiky "Staré Střešovice-součást kulturního dědictví" usiluje o vyhlášení Památkové zóny staré Střešovice. V neposlední řadě je důležité zmínit postoj úřadů v současné době, kdy dali příležitost Dobročinnému spolku medáků uspět v konkurzu o domek a tím vlastně potvrdily, že aktivity spolku svým přínosem převyšují fakt ilegálního obsazení objektu. Na jaře roku 2000 řekl starosta Prahy 6 Pavel Bém: "Mám určité sympatie pro squaterství, neboť se často jedná o cestu, jak zachránit nemovitost. Z právního hlediska je však tento způsob chování sporný. Proto podporuji sdružení Medáků, kteří se kromě záchrany lokality snaží svoji situaci také legitimizovat."

7. 2. Projekt Alternativa pro staré Střešovice

V roce 1999 odstartovali Medáci svůj zatím největší projekt pro veřejnost s názvem "Alternativa pro staré Střešovice" (viz. Příloha V). Projekt si stanovil za hlavní cíl upozornit na historickou čtvrť staré Střešovice a to dvěma způsoby: rekonstrukcí tří obsazených domů do jejich původní podoby a otevřením těchto domů široké veřejnosti pomocí alternativních kulturních a kulturně-sociálních aktivit pro všechny generace. Oživuje zapomenuté tradice a hodnoty, umožňuje setkávání, tvorbu a komunikaci. Pojítkem všech těchto akcí je myšlenka návratu k tvořivosti, jejíž absence je kořenem frustrací moderních lidí. Význam celého projektu spočívá v zapojení návštěvníků do tvorby a organizaci programů a přispět tak k zachování a rozvoji starých Střešovic. Zároveň je koncipován jako středisko otevřené i celonárodním a mezinárodním aktivitám.

Celý projekt začal koncertem v září 1999. Do projektu zapojili všechny tři obsazené domy. První osídlený objekt s menší zahradou pod pískovcovou skalou nazvaný "Dům soudobé tvorby" (Starostřešovická 96) slouží převážně k divadelním vystoupením zkušených i začínajících umělců. Pořádají se zde divadelní a pohybové workshopy pro veřejnost. Cílem je vytvořit komunikační atmosféru, proto se tu konají také nejrůznější diskuse, poslechové večery, filmové kluby, výstavy uměleckých děl a koncerty na pomezí žánrů. Pravidelnou součástí programu jsou historické a naučné pořady a Kavárna pro dříve narozené. V létě venkovní prostor pojme až sto lidí, za příznivého počasí je v provozu i zahradní bar. "Dům kouzel a tajemství" (Starostřešovická 79) je určen především dětem, ale tanečních a výtvarných workshopů se účastní i jejich rodiče a prarodiče. Programy se snaží propojit výtvarné, pohybové a hudební složky. K dispozici má v budoucnu být i hrací koutek pro batolata a odborná knihovna, některé aktivity se odehrávají na zahrádce přilehlé k domku. Program těchto dvou domků je úzce provázaný a prakticky neoddělitelný. První slouží pro prezentaci uměleckých děl, která vznikají v objektu přilehlém. Jednotlivé pořady na sebe navazují a během většiny z nich jsou současně přístupné oba domy. Ve třetím domku (Nad hradním vodojemem 946) je v provozu čajovna Šumící haltýř a konala se zde například druhá tisková konference. V budoucnu by měl sloužit jako "Dokumentační centrum venkovské architektury" a organizačně-odborné zázemí kulturních pořadů (viz. kapitola 8. 3. výhled a koncepce do budoucnosti).

Projekt je finančně zajištěn a spolupracuje na něm několik desítek převážně neziskových organizací (viz. Příloha V, kapitola IV. Partneři projektu). Kladně se k projektu vyslovilo mnoho organizací i jednotlivců.[38]

7. 2. 1. Kulturní a sociální aktivity

Kulturních akcí proběhlo v rámci projektu "Alternativa pro staré Střešovice" bezpočet. Koncerty, divadla, výstavy, přednášky a filmové kluby navštíví každý rok přes tisíc lidí. Za zmínku stojí především představení Modrý pták, projekt žáků základních škol, hraný v exteriérech starých Střešovic.

Původním plánem Dobročinného spolku medáků bylo zařídit na půdě jednoho z obsazených domků sociální bydlení pro potřebné a pro dobrovolníky pomáhající na projektu. Ukázalo se však, že tento nápad je nerealizovatelný vzhledem k omezenému prostoru i hygienickému zařízení domku. Dalším nápadem, který se ujal, bylo zaměřit kulturní aktivity na nejrůznější sociální i věkové skupiny. Tak vznikla myšlenka pořádat dětské programy za účasti jejich rodičů i prarodičů. Na víkendových výtvarných dílnách se tak setkávají dvě i tři generace. Tato jednoduchá, ale v praxi ne příliš obvyklá koncepce, dává kulturním akcím nový rozměr. Sociální aspekt má většina kulturních programů pořádaných Medáky. Například kavárna pro seniory je provozována za účelem setkávání. Starší lidé z blízkého okolí nemusí jezdit daleko do města, návštěva je nepřijde draho (káva stojí deset korun) a u jednoho nápoje můžou posedět třeba celé odpoledne. Důležité je také zmínit, že většina akcí je založená na dobrovolném vstupném.

Cílovými skupinami projektu jsou žáci přilehlé základní školy Norbertov, děti ze starých Střešovic a blízkého okolí, obyvatelé starých Střešovic, mladé rodiny z Prahy 6, maminky s předškolními dětmi z Prahy 6, mladí umělci a studenti uměleckých oborů, mladí lidé (15-26 let), senioři z Prahy 6. Pro ilustraci uvádím v příloze kulturní program squatu na měsíc (viz. Příloha VI).

7. 2. 2. Dopady projektu na staré Střešovice

Dobročinný spolek medáků vyjednává s úřady za záchranu starých Střešovic, ale snaží se také pomoci svými vlastními silami. Projekt Alternativa pro Staré Střešovice svým rozsahem a rozličností vzbudil zájem u širší veřejnosti nejen o kulturní akce samotné, ale také o osud této čtvrti. Staré Střešovice se díky Dobročinnému spolku medáků staly častým předmětem snad všech deníků a tématem mnoha časopisů. Díky různorodým aktivitám, které přilákaly do střešovických uliček už tisíce návštěvníků, se i lidé z jiných částí Prahy mohli dozvědět o historii této staré pražské čtvrti. Na vlastní oči viděli současný stav rekonstrukce a mnozí z nich se po osobní zkušenosti rozhodli osud této lokality podpořit, až už podepsáním Petice za záchranu starých Střešovic[39] (viz. Příloha VII), finančním příspěvkem nebo jen svou přítomností na Medáky pořádaných akcích. Projekt Alternativa pro staré Střešovice celkově zviditelnil tuto historickou čtvrť.

8. Aktuální situace Dobročinného spolku medáků

V době, kdy píšu tuto práci, (zima a jaro 2002) je osud Dobročinného spolku medáků velmi nejistý. Situace se mění každým měsícem a v tuto chvíli je těžké odhadovat, jak se vše vyvine. S příchodem jara začíná další kulturní sezóna. Konkurz na Medáky obsazené objekty, který byl naplánován už na minulý rok a později přeložen na jaro 2002, byl zrušen.Od konce března se opět začínají pořádat kulturní akce. Sezóna odstartovala výtvarnými dílnami (nejen) pro děti.

8. 1. Konkurz na domek

Dne 31. 10. 2001 rozhodla Rada zastupitelstva m. č. Prahy 6 o dalším osudu tří domků. Objekt č. p. 96 měl být nabídnut ve veřejné obchodní soutěži k prodeji.[40] Objekty č. p. 79 a 946 měly být do konce března 2002 pronajaty ve veřejném výběrovém řízení. Podmínkou mělo být jejich využití ke kulturním nebo jinak prospěšným aktivitám pro veřejnost. Výsledek výběrového řízení měl být předložen Radě zastupitelstva do konce ledna 2002. Konkurz však byl čtrnáct dní po svém vyhlášení Zastupitelstvem m. č. Praha 6 zrušen. Důvodem bylo údajné znemožnění přístupy do Medáky obsazených objektů (viz. Empirická část, rozhovor s Martinem Skalským, otázka Proč byl po dvou týdnech zrušen vyhlášený konkurz?).

8. 2. Výhled a koncepce do budoucnosti

Pro konkurz o obsazené objekty vypracoval Dobročinný spolek medáků odrobný plán na jejich využití. Koncept jejich projektu se opírá o již fungující projekt Alternativa pro staré Střešovice. Dva objekty ve Starostřešovické ulici mají slouží stejně jako doposud a navíc se k nim má přidat park pro veřejnost, který by mimo jiné rozšířil prostory pro pořádané kulturní aktivity.

Novým plánem, který má celému projektu přidat širší souvislosti a větší pole působení, je objekt v ulici Nad hradním vodojemem. V tomto "Dokumentačním centru venkovské architektury" se plánuje zprovoznit kancelář se zaměřením na shromaždování informací o historických enklávách v celé České republice. Zpracované informace se mají publikovat. Zvláštní pozornost se bude věnovat starým Střešovicím. Také se předpokládá zřízení dobročinného obchodu s výrobky s uměleckých dílen. Výtěžek bude jedním ze zdrojů financování kulturních programů pro veřejnost.

9. Precedent

Ráda bych se zamyslela nad osudem Dobročinného spolku medáků v širších souvislostech. Zasadím jeho aktivity do sítě sociálně-kulturních služeb v Praze 6 a pokusím se nahlédnout na tuto situaci z hlediska precedentu.

9. 1. Dobročinný spolek medáků v kontextu služeb Prahy 6

Myslím si, že Dobročinný spolek medáků dobře doplňuje množství aktivit a služeb poskytovaných na Praze 6 státními i neziskovými organizacemi. Jeho přínos vidím jednak v množství a šíři pořádaných akcí, především ale v myšlence spolupráce a propojení s dalšími organizacemi. Tento postoj mi z hlediska dopadu na účastníky akcí připadá funkčnější než pořádání jednotlivých akcí bez návaznosti. V této souvislosti bych také ráda uvedla myšlenku, ke které došel Viktor Piorecký s odvoláním na práce Keitha Poppla.[41] Jde o pojetí squattingu jako nástroje jednoho z typů sociální práce-komunitní akce. Cílem je tlak na držitele moci, kteří ze svých pozic můžou rozhodovat proti lokálním zájmům. Komunitní aktivity zpochybňují mocenské struktury a nutí je k přeměně. Myslím si, že případ Dobročinného spolku medáků je názorným příkladem komunitní akce.

9. 2. Co bude dál?

Rozhodnout definitivně o osudu Dobročinného spolku není jednoduchý úkol. Vleklá jednání o osudu obsazených objektů zvyšují napětí mezi všemi zúčastněnými stranami a způsobují střídavě rezignovanost a odhodlání dosáhnout svého. Situace se vyhrotila, všechny dosavadní pokusy o navrhovaná řešení ztroskotaly. Nutno podotknout, že každá strana má svoji vlastní pravdu. Na jedné straně stojí protizákonné obydlování objektů, na straně druhé pak prospěšnost pořádaných akcí. Narozdíl od protizákonnosti, která je objektivní a shodnou se na ni všechny strany, prospěšnost je věc subjektivní a hůře se posuzuje. Nechci ale jednání squatterů s úřady stavět jako černobílý problém a hodnotit, jestli porušování zákona "převyšují" veřejnosti prospěšné aktivity. Celá kauza se navíc stala předmětem politiky a médií, což konečnému rozhodnutí o osudu Dobročinnému spolku medáků může spíše uškodit. Jak by například starosta Prahy 6 politicky obhájil fakt, že se postavil proti zákonu, kdyby souhlasil s Medáky navrhovaným řešením?

Přes všechny předchozí nezdary o vyřešení situace a určitou skepsi obou stran, vysvitla nová naděje. Kompromisním řešením k oboustranné spokojenosti má být veřejný konkurz na obsazené baráky: dva objekty ve Starostřešovické ulici dát do symbolického pronájmu tomu, kdo nabídne nejlepší, široké veřejnosti prospěšný, projekt a objekt v ulici Nad hradním vodojemem prodat ve veřejné obchodní soutěži tomu, kdo za něj nabídne nejvyšší cenu a kdo zachová jeho historický ráz. Takové řešení považuji za nadějné a liberální. Nelze ale přehlížet, že tento konkurz byl po čtrnácti dnech od svého vyhlášení zrušen. Sice s příslibem, že bude vyhlášen konkurz nový, tak se ale doposud {polovina dubna 2002} nestalo. Úřad nepodal písemné rozhodnutí o svém konání, a proto nezbývá, než o něm spekulovat. Na čí straně je pravda? Znemožnili Medáci přístup ostatním zájemcům do obsazených objektů nebo podali nejlepší projekt a nabídli nejvíce peněz, s čímž úřad nepočítal, a proto raději konkurz pod záminkou zrušil? V současné situaci nelze než čekat, co ukáže čas.

III. EMPIRICKÁ ČÁST

1. Rozhovor s předsedou Dobročinného spolku medáků Martinem Skalským

Rozhovor jsem provedla v únoru 2002. Martin Skalský odpovídal na moje otázky asi hodinu. Polořízený rozhovor zaznamenaný na diktafon jsem přepsala a zde ho uvádím ve zkrácené podobě.

Jaký je tvůj názor na squatting obecně?

To je těžká a strašně široká otázka. Jednak jde o věc právní, druhak o pozice lidí, jejich pohledy, což pro mě osobně je zajímavější. Je to hodně individuální. Důvodů, proč lidi squatují, je hodně. Především chtějí vytvářet prostor pro aktivity, které se v jiných prostorech vytvářet nedají. To mi připadá zajímavé. Vznikají svobodomyslné enklávy, které mají jiná pravidla fungování než okolní společnost. Například i v alternativní hudbě: je ještě alternativnější. Myslím si, že to je pozitivní. Možná bych to ale neměl říkat já, když takové věci sám dělám... Squatů jsem viděl víc a ve většině z nich jsem si připadal dobře. Něco se v nich tvoří a jejich obyvatelé se i mezi sebou snaží komunikovat trochu jinak než je běžné.

Myslíš si, že squatterům jde hlavně o vymezení se vůči většinové společnosti, nebo o způsob života, který jim vyhovuje a který je zkrátka menšinový?

To je otázka, na kterou by každý odpověděl trochu jinak. Asi jde o obojí. Myslím si, že řada lidí do squatů chodí, protože chtějí něco dělat. Pronajmout si sál nebo ateliér ve městě je komplikované. Squatting je sice za hranicí zákona, ale umožňuje něco dělat pro lidi i pro sebe. Určitou roli hraje i otázka bydlení, která je dost výrazná, ale rozhodně není hlavní. Existuje několik squatů, kde se jenom bydlí, ale skoro ve všech se dělá i něco navíc.

Má pro tebe osobně pojem squatting nějaké zabarvení, až už pozitivní nebo negativní?

Těžko říct, já vlastně ani nevím, jestli k tomu mám hodnotící vztah ve smyslu dobré nebo špatné. Když se řekne squaty v Holandsku, kde jsem jich viděl nejvíc, tak tam jednoznačně oživují města a vytváří strašně zajímavé nápady. Když se řekne squatting v Čechách, tak člověk neví, co si pod tím má představit. Mně se vždycky vybaví Ladronka, podle mého jediný squat, který kdy za něco stál. V první fázi měli silné nápady a pořádali hodně akcí. Vědělo o nich hodně lidí, sehnali si na projekt i peníze, pořádali dny pro děti apod. Myslím, že Ladronka byla jediný squat, který tu kdy fungoval a měl ambice obsáhnout široké vrstvy zájemců o alternativní programy.

Ovlivnila tě Ladronka v tom, co teď děláš?

Určitě ano. Ze začátku jsme měli hlavní problém s bydlením. Když jsme přemýšleli, jak ho vyřešit, squatting pro nás byl až x-tá možnost. Ale protože jsme znali Ladronku, věděli jsme, že to jde řešit i takhle a že se tím zároveň dá vytvořit i něco navíc. Měli jsme ambice pořádat programy pro veřejnost.

Považuješ sám sebe za squattera?

Teď už moc ne. Přece jenom, squat má určité, i když těžko vymezitelné parametry. Mám pocit, že my tady jsme to přerostli. Možná, že už jsme i vyrostli z toho být squattery. Squatteři mají základní přístup "máme dobré nápady, navíc nějaký problém, proto si obsadíme něco, co je nikoho". Nejde o pohrdání zákonem (což nám taky dost často předhazují, to je nesmysl), ale o volný přístup k vlastnictví. Squatteři mají problémy sami se sebou i problémy se společenskými normami. Chtějí tvořit, ale nechtějí nikoho otravovat. Jdou si za svými cíli. Ale my už jsme, myslím, dál, protože vzniklou situaci řešit chceme. Máme parametry začínající produkční firmy nebo začínajícího kulturního centra. Squatterství jako impulzivní a spontánní chuť něco dělat už tady není. My tvoříme programově. Přemýšlíme o dlouhodobých koncepcích,protože už nejde jenom o naše domy, ale o celé Střešovice. Přerostli jsme sami sebe. Fungujeme ne jako squat, ale jako občanské sdružení v tom nejlepším slova smyslu. Pro squat není typická ambice ovlivňovat širší okolí. Mám pocit, že jsme se dostali do další fáze.

Kdy nastal tenhle zlom?

Staré Střešovice jsou samy o sobě hodně silné místo . Mívám jsem živé sny, jak všechno bude pokračovat, ale o tom mluvit nechci. Konkrétním bodem zlomu byla situace, kdy jsme pochopili, že musíme něco udělat pro Střešovice. Viděli jsme, že se bourají domy a že převládla snaha vybudovat podnikatelské rezidence. Cítili jsme, že sousedi do toho nechtějí jít, že se bojí, nevědí, co mají dělat. Ve chvíli, kdy jsme odpovědnost vzali na sebe, a navíc jsme věděli, že nás za to můžou vystěhovat, což se málem stalo, nastal zlomový bod. Už jsme nelpěli na našem projektu a našich domech. Rozhodli jsme se, že se radši ozveme jménem všech lidí tady, než abychom dál hájili svůj vlastní zájem. To byl klíčový moment. Odpoutali jsme se od svých drobných problémů a začali se zajímat o celou lokalitu. Myslím si, že od té chvíle už to nikdy nebude stejné, jako to bylo dřív. Už nám o naše domy v podstatě ani tolik nejde. Asi jsme to celé úplně překonali a dostali se jinam. Dá se říct, že už na tom tolik nelpíme.

Připadá mi paradoxní, že když jste tu "jenom" squatovali, úřady si vás ani nevšimli. Teď, když podnikáte tolik akcí, hrozí vám definitivní vystěhování. Jak si to vysvětluješ?

Je to logické. Úřad se nemusí bát ničeho, co spí, co je pod povrchem. Čeho se ale bojí, je svobodný přístup, který bourá klišé a tradiční postupy a je úplně mimo celý systém. Přesto, že squat funguje a lidem se líbí, někteří v něm cítí skryté nebezpečí, které v něm možná opravdu schované je.

Nebezpečí čeho?

Nebezpečí obecně. Nebezpečí, že něco úplně mimo systém může žít. To je hodně netypické a pro všechny úředníky a politiky nenormální. A nenormální znamená nebezpečné, protože může ohrozit celý systém. My takovou ambici nemáme, ale to nikdo neví. Možná proto k nám přistupují tak radikálně, protože my jsme hodně vybočili. Nebyla tu provedena kolaudace, není tu ani proud ani voda, nemáme živnostenské oprávnění čepovat tu pivo, baráky nám nepatří...my vlastně nerespektujeme vůbec nic, co bychom respektovat měli. Překročili jsme obrovské množství společenských norem, v tom je nebezpečí.

Myslíš jenom v překračování norem? A co zákony?

Zákony jsou normy. My z pozice outsiderů, kteří by tu vůbec neměli být, se ještě navíc snažíme vyvolávat diskusi o celých Střešovicích, zasahovat do dalších věcí a řešit je. Mám pocit, že se nás úředníci určitým způsobem bojí. Bouráme mýty a snažíme se něco dělat, ale děláme to z pozice, kterou oni nechtějí a ani nemůžou pořádně akceptovat. Z celé kauzy se stala velká věc, a tím spíš to začalo být nebezpečné a ošemetné. Teprve teď je potřeba se toho zbavit, protože teprve teď to má velkou sílu. Předtím ji to nemělo a všem to bylo jedno. Nikomu nestálo za to posílat sem policii, protože to bylo zbytečně moc práce s jednou ruinou, kam přišlo pár desítek lidí za rok. Dnes sem chodí tisíce lidí a v tom je zásadní rozdíl.

Trochu mi to připomíná situaci s třetím sektorem obecně. Tam ale vidím velký posun. Jak to, že ne u squattingu?

Hlavním problémem je, že neexistují právní normy. Občanská sdružení jsou stanovena zákonem, a přesto jsou pro některé lidi neakceptovatelná. Například úředníkům státní správy je podivné, když najednou někde nějací amatéři a laici začnou tvrdit, že něco nemá být koule, ale kruh... Squatting je ještě v horší situaci, protože neexistují zákony. Squatting vznikl živelně bez jakéhokoliv základu, což je v rozporu se základními představami společnosti. Majetková práva jsou v naší společnosti zcela zásadní, jsou těžko překročitelná. A squatting je porušuje. Je to trochu neřešitelné...

Squatting je souzený podle zákona z roku 1961, kdy squatting jako hnutí ještě ani neexistoval. Navíc zákon zúžil squatting na pouhé obsazování majetku...

To je pravda. V jiných společnostech, které s tím mají větší zkušenosti a jsou otevřenější, vytvořili jiný model. Velký vliv má také množství squatterů. V Čechách jde o pár domů v Praze, ale v Holandsku jich existují stovky! Tam už to bez zákonů nejde. V Berlíně se o baráky vedla pouliční válka, tisíce lidí se najednou ocitli mimo systém-a co s tím? Myslím ale, že obdobná situace tady nenastane, ty doby jsou pryč. 60. léta už proběhla a dneska jenom doznívají. My už jsme tu taky jenom jako pozůstatek toho, co vzniklo před osmi lety, když jsme se nastěhovali. Nedovedu si představit, že by měl vzniknout nový squat.

Spojuješ squatting s anarchismem?

Squatteři jsou většinou levičáci, my všichni tady jsme dřív chodili na punkové koncerty a anarchistické demonstrace (smích), z anarchismu jsme jednoznačně vyšli. Časem se to změnilo, začali tu bydlet lidi každej pes jiná ves. Ale ze začátku nás určitě pojilo drsnější levicové podzemí (smích).

Přemýšlíš nad tím, co budeš dělat, jestli vás vystěhují?

Nikdy jsem moc nepřemýšlel nad tím, že nás vystěhují. Je dobré dělat všechno proto, aby nás nevystěhovali. O to se snažíme už od začátku a zatím to vychází. Já už z toho ani nemám strach. Každého půl roku nám někdo ze sousedů řekne "no jo, to už máte tak maximálně do konce měsíce" a takhle to je celých šest let. Už jsem si na to nějak zvyknul, patří to k tomu. (smích) Samozřejmě se to jednou může opravdu stát, ale já teď nepřemýšlím o tom, co bych dělal, kdyby se to stalo. S takovým přístupem bych tady nemohl nic udělat. Myslím, že lidé, kteří přemýšleli takhle, se dříve nebo později odstěhovali, protože pořád o tom přemýšlet a řešit to je velký psychický tlak. Člověk žije ve strachu, že nebude mít kde bydlet, že se mu něco nepodaří, že ho bude honit policie. Já to takhle nemám. Samozřejmě bych neměl kde bydlet a musel bych si něco hledat, ale to jsou druhotné záležitosti.

Především by mě mrzelo, že by skončil projekt Alternativa pro staré Střešovice. Je dobře vymyšlený, a kdyby dostal šanci, dala by se udělat spousta zajímavých věcí. Je to teď v takovém rozpuku, nabralo to škálu nejrůznějších směrů, zapojilo se hodně lidí...V tom bych viděl hlavní škodu a to by mě nejvíc mrzelo, protože jsem tomu věnoval hodně svého času, kus života. Rád bych v tom pokračoval a jinde by to nešlo, protože projekt je spojen se starými Střešovicemi. Lidi se nás ptají, jestli bychom požadovali náhradní prostory, ale já si to moc nedovedu představit. Pro náš projekt je nejdůležitější tohle místo a pokud to město neakceptuje, tak projekt skončí. Nedá se nic dělat.

Kdyby vás vystěhovali, šel bys do něčeho podobného znovu?

No, to už ne. (smích) Už jsem z toho vyrostl, nemám to zapotřebí. Byly to strašně těžké boje, i mezi sebou navzájem, i s úřady. Získal jsem hrozně moc zkušeností v různých oblastech. Pro mě osobně a myslím, že i pro ostatní lidi, co tu pobývali, to byla dobrá škola, takový rychlokurz života. Museli jsme se naučit práce na baráku, psaní úředních dopisů, řešení konfliktů. Znovu bych to nechtěl, určitě ne. Radši bych se věnoval seriozní práci než válčení v pozici někoho, kdo podle většiny úředníků a politiků nemá žádná práva. Klidně bych se věnoval podobným projektům, ale jedině tak, že bych napsal na úřad, co chci v opuštěném domě dělat a že na to mám peníze. Už bych ho nezasquatoval. Na to už nemám.

Myslíš, že kdybyste bývali předložili na úřadě projekt předem, mohli jste tu dneska být legálně?

Myslím, že řešíme stejný problém jako Ladronka. Objekty mají komerční hodnotu a úřady by je určitě dobrovolně nevěnovaly neziskovým či alternativním projektům. To je nesmysl. Takže v určitých případech je squatting jediným řešením. Dohodnout se s úřady je těžké v mnoha případech a v konkrétně pro nás to možné nebylo. Ještě když nevěděly, že tu bydlíme, snažili jsme se s nimi jednat o využití prostoru, ale jejich ochota něco povolit byla nulová.

Proč byl po dvou týdnech zrušen konkurz na objekty?

Vysvětlení bylo, že jsme znepřístupnili objekty, tím pádem oni je nemohou nabízet. Měli jsme dohodu s úřadem, abychom tu mohli být a zároveň aby mohl probíhat konkurz, že baráky zpřístupníme úředníkům i zájemcům. Oni se objednávali dopředu a písemně. Při jedné objednávce napsali, že chtějí vidět jenom barák Nad hradním vodojemem, ale pak si to rozmysleli a chtěli vidět i baráky ve Starostřešovické. Ale nikdo nebyl doma a u branky jsme nenechali klíč. Někdo ze zájemců si stěžoval a na základě toho byl konkurz zrušen. Prý jsme povinni zpřístupnit objekty kdykoliv, což je trochu demagogické. Tvrdí, že nás nejdříve musí vyklidit, aby mohl proběhnout nový konkurz.

Kdy proběhne nový konkurz?

Termín k vyklizení a k vypsání nového konkurzu je do konce března 2002. Oni taky dost spěchají, protože současná situace je pro ně stejně nepříjemná jako pro nás. Ale já z toho cítím možnost zrady, protože když tady nebudeme, někdo může baráky zničit, konkurz se může znovu odložit třeba o rok. A za rok my těžko budeme mít zájem, projekt je připraven teď, vložili jsme do něj všechny peníze, co jsme měli k dispozici. Jestli se s úřady nedohodneme teď, tak to zřejmě padne. V tomhle je trochu úskalí. Když se vystěhujeme, oni už nebudou mít důvod se o to zajímat, protože když odejdeme, odpadne hlavní problém. Celý proces by se tím mohl oddálit.

V čem je projekt nový?

Celý projekt jsme koncipovali jako doplnění aktivit a služeb už existujících. Víme, kdo v okolí působí, a chtěli jsme udělat něco extra, co by všechny možnosti doplnilo. Chtěli jsme ho také koncipovat šířeji. V domě, který jsme nazvali Dokumentační centrum pro venkovskou architekturu, jsme chtěli sbírat materiály o starých Střešovicích, starém Břevnově a podobných enklávách nejen v Praze. Ta místa rychle mizí, většinou se bourají, proto jsme chtěli zdokumentovat to, co zbylo a co za deset let nemusí být už vůbec.

Jak ve svém projektu koncipujete spolupráci s úřady?

Úřad Prahy 6 má v předloženém projektu dvě funkce. Za prvé funkci svrchovaného kontrolního orgánu, jakéhosi zadavatele úkolů, aby my jsme věděli, co je zapotřebí udělat. Za druhé mají jeho konkrétní odbory spolupracovat na konkrétních projektech. Například široká spolupráce by se mohla rozvinout s Kulturní komisí nebo s Komisí pro životní prostředí na Praze 6.

Počítali jste i s finanční podporou?

To jsme neřešili. My to finančně sami utáhneme a záleží spíš na nich, jestli nám budou dávat peníze. Myslím si, že by to bylo správné, protože všechny svoje aktivity podporují i finančně. Ale nechci, aby to vypadalo, že dostaneme nejen baráky, ale i peníze. Máme pocit, že jsme schopní si všechno zařídit sami. Od nich chceme jenom pokoj. Kvůli tomu, jak se k nám v poslední době chovají, by bylo asi lepší od nich už nic nechtít. Ale to se může změnit. Kdyby byl náš projekt schválen, úřad se k němu musí postavit jinak. Bez toho by to nešlo.

Chceš říct něco na závěr?

Je důležité, jak všechno dopadne. Je to těžké, fungují tu klišé. Když se řekne squat, lidi jsou vyděšení. O věcech se nediskutuje a to je určitě špatně. Dvanáct let žijeme ve společnosti, která o sobě tvrdí, že je demokratická, ale lidi se pořád nezbavili předsudků a to nejenom co se squattingu týče. Určitou roli hrají i média. Alternativní způsob řešení problému, kterým se zachrání barák a ještě v něm vznikne kultura, já osobně považuji za společensky prospěšné řešení. Ale moc se o něm nemluví, a proto je těžké ho prosadit. Je to pořád napůl tabu. Myslím, že jedna z věcí, která se nám podařila, je otevřít diskuzi. Obávám se, že potrvá ještě hodně dlouho, než alternativní řešení získají obecné porozumění, než lidé budou vědět, co všechno může squat znamenat. Na druhou stranu musí i mezi squattery existovat odpovědnost za to, co dělají.

U trestných činů se posuzuje míra jejich společenské nebezpečnosti. Ptáme-li se, jaká je míra společenské nebezpečnosti squattingu, zjistíme, že velmi malá. Většina squatů neobtěžuje své okolí. Naopak: řeší péči o zchátralé domy, bytovou tíseň mladých lidí a kulturní vyžití. My bereme zákon v úvahu, ale jdeme dál. Ptáme se, co naše aktivity způsobují okolí a společnosti. Je to jenom špatné nebo i něčím pozitivní? V tom vidím možné řešení. Ptát se, jaký je každý squat jednotlivě. Při posuzování squattingu se vůbec nerozlišuje, squaty se posuzují paušálně jako obsazení cizího majetku.

Myslíš, že se zákonná situace squattingu může změnit?

Asi dost těžko. Hnutí squatting u nás nikdy nebylo masivní a doby těsně po revoluci už jsou pryč. Zákony se mění s vývojem a problémy společnosti. Nedovedu si představit nový zákon pro pár desítek lidí. Kdyby šlo o tisíce lidí, zákon by vzniknout musel. Mladí lidé dnes ale radši bydlí sami než v komunitách, takže myslím, že taková situace nenastane.

Kdybychom baráky dostali, byl by to precedent pro řešení několika závažných problémů netradiční cestou. Pro řadu mladých lidí je to určitá naděje. Na druhou stranu nikdo neví, co by to způsobilo. Chápu, že udělat první rozhodnutí s sebou nese určité riziko. Já bych si to ale přál, protože by to znamenalo vyústění naší několikaleté práce. Odhadnout výsledek ale nedovedu.

2. Výzkum o postojích obyvatel starých Střešovic k existenci a činnosti Dobročinného spolku medáků

K provedení výzkumu mě souběžně se psaním diplomové práce přivedla myšlenka Dobročinného spolku medáků. Zajímalo je, jak se na ně dívají nejbližší sousedé, a výsledky výzkumu se rozhodli prezentovat při konkurzu o obsazené objekty.

2. 1. Výzkumná zpráva

Pro výzkum jsem zvolila techniku dotazníkového šetření. Výzkumnou sondu jsem provedla s kolegou Michalem Tošovským z FSV UK v listopadu 2001. Soubor obyvatel starých Střešovic je příliš malý na to, aby byl předvýzkum proveden přímo mezi nimi, rozhodli jsme se tedy vyzkoušet dotazník na dvaceti obyvatelích přilehlé ulice Střešovická. Pro výzkum samotný jsme za soubor respondentů zvolila všechny obyvatele starých Střešovic (starších patnácti let), tzn. obyvatele ulic Starostřešovická a Nad hradním vodojemem. Předpokládaný celkový počet obyvatel byl padesát lidí. Některé z nich jsem ale opakovaně nezastihla doma a někteří odmítli odpovídat (přesně tři). Konečný soubor dotazovaných obyvatel tvořilo 29 lidí. S každým z nich jsme osobně vyplnili dotazník. K vyhodnocení sebraných dat jsme použili počítačový program SPSS. Data jsme vyhodnotili analýzou prvního stupně. Výsledky výzkumu jsem dala k dispozici Dobročinnému spolku medáků. Ti ji přiložili k ostatním materiálům pro konkurz na obsazené objekty vyhlášený Obvodním úřadem m. č. Praha 6.

2. 2. Grafy z výzkumu

Pro přehlednost jsem se rozhodla uvést výsledky vybraných otázek také v grafické podobě.

Graf č. 1: 80% obyvatel starých Střešovic souhlasí s vyhlášením památkové zóny. Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti.

graf1

Graf č. 2: Většina obyvatel starých Střešovic bydlí ve vlastním domě. Graf ilustruje vztah typu bydlení s vyhlášením Památkové zóny.

graf2

Graf č. 3: 55% obyvatel starých Střešovic si myslí, že vyhlášení Památkové zóny nepřinese žádnou změnu. 24% očekává od vyhlášení Památkové zóny omezení.

graf3

Graf č. 4: 86% obyvatel starých Střešovic si přeje zachovat ráz čtvrti.

graf4

Graf č. 5: 80% obyvatel starých Střešovic ví o existenci Dobročinného spolku medáků.

graf5

Graf č. 6: 69% obyvatel starých Střešovic ví o činnosti Dobročinného spolku medáků. Z těchto 69% ji 90% považuje za přínosnou, 10% neví.

graf6

Graf č. 7: 69% obyvatel starých Střešovic ví o působení Dobročinného spolku medáků. 10% z nich je působení Medáků něčím nepříjemné.

graf7

Graf č. 8: 69% obyvatel starých Střešovic ví o činnosti Dobročinného spolku medáků. 17% z nich s jejich činností nesouhlasí.

graf8

Graf č. 9: 69% obyvatel starých Střešovic ví o činnosti Dobročinného spolku medáků. 70% z nich navštívilo některou z jejich aktivit.

graf9

2. 3. Kompletní dotazník

Na následující straně uvádím kompletní dotazník, se kterým jsem provedla výzkum.


I.část

A.1./ Bydlíte ve Střešovicích od narození?

ano
ne

A.1.1./ Jak dlouho (v letech - vypište)? ………………


A.2./ Bydlíte:

v nájmu
v podnájmu
ve vlastním bytě
ve vlastním domě

A.3./ Váš vztah ke čtvrti Staré Střešovice je:

jednoznačně kladný
spíše kladný
neutrální
spíše záporný
záporný

A.4./ Znáte historii Starých Střešovic?

detailně
částečně
vůbec

A.5./ Máte názor, jak by měla probíhat rekonstrukce a dostavba nových domů ve Starých Střešovicích?

ano
ne

A.5.1./ Pokud ano, jak? (odpovězte, prosím, stručně)
…………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………

………………………………………………………………………….

A.6./ Souhlasíte, aby byly Staré Střešovice vyhlášeny památkovou zónou?

rozhodně ano
spíše ano
spíše ne
rozhodně ne
nemám názor

A.7./ Pokud by Staré Střešovice byly vyhlášeny památkovou zónou, znamenalo by to pro vás osobně nějakou změnu?

ano
ne
nevím

A.7.1./ Pokud ano, jakou?

…………………………………………………………………………

………………………………………………………………………….


II.část

B.1./ Víte o existenci Dobročinného spolku Medáků (DSM)?

ano
ne
(pokud ne, přejděte rovnou k otázce č. B.11.)

B.1.1./ Víte něco o jejich činnosti?

ano
ne
(pokud ne, přejít rovnou k otázce č.B.11.)

B.2./ Myslíte si, že činnost DSM je pro Staré Střešovice přínosná?

rozhodně ano
spíše ano
spíše ne
rozhodně ne
nevím

B.2.1./ Pokud ano, čím?

…………………………………………………………………………

………………………………………………………………………….

B.3./ Má pro vás osobně působení DSM nějaký přínos?

ano
ne
nevím

B.4./ Je pro vás osobně působení DSM něčím nepříjemné?

ano
ne
nevím

B.5./ Navštívil/a jste někdy nějakou aktivitu DSM?

ano
ne
(pokud ne, přejděte rovnou k otázce č.8)

B.5.1./ Pokud ano, jakou?

………………………………………………………………………….

………………………………………………………………………….

B.6./ Jak často do domů DSM chodíte?

dva a vícekrát týdně
jednou týdně
jednou za dva týdny
jednou za měsíc
výjimečně

B.7./ Máte-li děti, chodíte do domů DSM s nimi? (bezdětní a lidé s dětmi staršími 15 let nevyplňovat)

ano
ne

B.8./ Existuje něco, co se týká činnosti DSM, s čím nesouhlasíte?

ano
ne

B.8.1./ Pokud ano, o co se jedná?

…………………………………………………………………………

………………………………………………………………………….

B.9./ Pokuste se odhadnout, kolik lidí v domech DSM bydlí. (napište číslovku, pokud nedokážete odpovědět, nevyplňujte)
……………

B.10./ V kolika domech podle vás sídlí DSM? (napište číslovku, pokud nedokážete odpovědět, nevyplňujte)
……………

B.11./ Stručně charakterizujte, co pro vás znamená pojem "squatting".

…………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………

neznám tento pojem
(pokud pojem neznáte, přejděte rovnou k otázce C.1.)

B.12./ Souhlasíte s následujícími tvrzeními?

i) "squatting je nelegální, a proto ho nepodporuji"

rozhodně souhlas
spíše souhlas
spíše nesouhlas
rozhodně nesouhlas
nevím

ii) "squateři se snaží podporovat kulturu a mnohdy se aktivně podílejí na pozitivních proměnách čtvrti, v níž žijí"

rozhodně souhlas
spíše souhlas
spíše nesouhlas
rozhodně nesouhlas
nevím

iii) "přesto, že je nelegální, považuji squatting za jeden z možných způsobů dočasného řešení bytové otázky u mladých lidí"

rozhodně souhlas
spíše souhlas
spíše nesouhlas
rozhodně nesouhlas
nevím

iv) "ze squaterů mám strach"

rozhodně souhlas
spíše souhlas
spíše nesouhlas
rozhodně nesouhlas
nevím

v) "squatting uznávám jako svobodnou volbu životního stylu každého člověka"

rozhodně souhlas
spíše souhlas
spíše nesouhlas
rozhodně nesouhlas
nevím

B.13./ Souhlasíte s tímto tvrzením?

"squateři pocházejí ze sociálně slabých vrstev"

rozhodně souhlas
spíše souhlas
spíše nesouhlas
rozhodně nesouhlas
nevím

III.část

C.1./Jste:

muž
žena

C.2./Věkově spadáte do kategorie

15-19 let    45-49 let
20-24 let    50-54 let
25-29 let    55-59 let
30-34 let    60-64 let
35-39 let    65-69 let
40-44 let    70 a více let

C.3./ Jaké je vaše nejvyšší dokončené vzdělání?

nedokončené základní
základní
vyučení
středoškolské bez maturity
středoškolské s maturitou
VOŠ, vysokoškolské

C.4./Jste (lze zaškrtnout více možností):

student
pracující student
důchodce
pracující důchodce
pracující
bez zaměstnání

Dále vyplňují pouze "VŠICHNI pracující".

C.5./ V jakém odvětví pracujete? (vyberte jednu z předložených možností). (Předložte dotazovanému KARTU 1)

A    D    G    J
B    E    H    K
C    F    I    L

C.6./Jaké je nebo bylo vaše povolání (vypište).

………………………………………………………………

C.6.1./ Pro odpovědi typu "podnikatel", "samostatný", "soukromník", živnostník" apod. Máte stálé zaměstnance?

ano
ne

C.7./ (Předložte KARTU 2). V jakém intervalu se pohybuje váš měsíční hrubý příjem (u studentů nejde o kapesné). Na kartě vyberte písmeno, k němuž je přiřazen interval odpovídající výši vašeho příjmu.

A    D    G    J    M
B    E    H    K
C    F    I    L



KARTA 1

Vyberte písmeno, odpovídající sféře, v níž pracujete.

Zemědělství, lesnictví - A
Těžba, hutnictví, energetika - B
Strojírenství, kovo, elektro - C
Ostatní průmysl - D
Stavebnictví - E
Doprava, spoje - F
Obchod - G
Služby - H
Školství, kultura, věda a výzkum - I
Zdravotnictví, sociální péče - J
Finančnictví - K
Správa, justice, armáda - L

KARTA 2

Vyberte písmeno, k němuž je přiřazen interval odpovídající výši vašeho příjmu.

5499Kč a méně -G
5500Kč-7499Kč -D
7500Kč-9499Kč -K
9500Kč-11499Kč -A
11500Kč-13499Kč -F
13500Kč-15499Kč -C
15500Kč-17499Kč -M
17500Kč-19499Kč -I
19500Kč-21499Kč -E
21500Kč-23499Kč -L
23500Kč-25499Kč -H
25500Kč-27499Kč -B
27500Kč a více -J

IV. ZÁVĚR

Squatting je životní styl, který v České republice nikdy neměl větší počet přívrženců. Nelze mluvit o masovém charakteru jako v západních zemích Evropy nebo v USA, jedná se spíše o jednotlivé případy více či méně úspěšných pokusů. Jeho povaha proto vybízí ke zkoumání příčin a důsledků každého squatu jednotlivě. Už při sběru materiálů pro svoji diplomovou práci jsem zjistila, že squatting je téma plné protichůdných názorů. Na jedné straně stojí názory prezentované squattery samotnými nebo jejich sympatizanty, na straně druhé pak oficiální stanoviska úřadů. V posledních letech se v českých periodikách objevují nejrůznější články, ve kterých ale převažují názory nad objektivními informacemi. Knihy přímo o squattingu neexistují vůbec.

Přínos svojí práce vidím ve dvou hlavních bodech. Za prvé v detailním popisu historie vzniku a popisu přerodu Dobročinného spolku medáků. Došla jsem k závěru, že specifikum tohoto squatu spočívá právě v jeho přerodu v alternativní kulturně-sociální centrum. Myslím si, že tento konkrétní příklad by mohl pomoci zbavit se některých předsudků o squatterech. Je škoda, že nakonec nebylo o definitivním osudu Medáků rozhodnuto v určeném termínu, protože teď ani já nemůžu předložit definitivní závěr a nezbývá mi než si klást další otázky. Na druhou stranu ale nutno podotknout, že právě současný stav nejistoty a vyčkávání je podle mého názoru prototypní situací českého squattingu.

Jako druhý hlavní cíl jsem si vytyčila co nejobjektivněji popsat subkulturu squattingu ve světě i v České republice. Přestože tato část měla jen zasadit Dobročinný spolek medáků do kontextu subkultury squattigu, věnovala jsem jí ve své práci nakonec několik kapitol. Protože já osobně k tomuto způsobu života netíhnu, vidím přínos svojí práce v nezaujatém hodnocení.

Ve svých úvahách bych mohla jít ještě hlouběji. Za zamyšlení například stojí absence zákona, který by mohl soudit obdobné situace s ohledem na jejich širší souvislosti. Ale to je možná až příliš radikální pohled, na který ani česká společnost, ani čeští squatteři, nejsou ještě připraveni. Osud Dobročinného spolku medáků hodlám sledovat i nadále, samozřejmě nejdůležitější bude konečné rozhodnutí Obvodního úřadu Prahy 6. Za podrobné prozkoumání by zajisté stálo i zpracovat pohled z jejich strany.

V. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Blumfeld, S. M.: Alternativní komunity v USA, vydala komunita Wicca-Tuhan
Buriánek, J.: Metody a techniky sociologického výzkumu, SPN, Praha 1988
Disman, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost, UK, Karolinum, Praha 1993
Dorůžka, P.: Hudba na pomezí, Panton, Praha 1991
Erdinger, M.: Squatting na území ČSFR a ČR v letech 1990-1999, ročníková práce, FFUK, Praha
Fromm, E.: Mít nebo být, Praha 1992
Fruhbauer, O.: Výzkum významu příslušnosti k subkultuře mládeže pro sociální práci, diplomová práce, FFUK, Praha 2000
Geertz, C.: Interpretace kultur, SLON, Praha 2000
Hanák, O.: Hippies. Slepé rameno mrtvé řeky, Argo Praha 1992
Hartl, P., Hartlová, H.: Psychologický slovník, Portál, Praha 2000
Hora, L.: Problematika tzv. alternativní religiozity, Karolinum, Praha 1995
Jeřábek, H.: Úvod do sociologického výzkumu, Karolinum, Praha 1993
Keller, J.: Až na dno blahobytu, Duha, Brno 1992
Librová, H. Pestří a zelení, Brno 1994
Línek, J., Prášilová O.: Squatting v zahraničí a České republice, Interní práce MCSSP, Oddělení sociální práce, Praha 2001
Miller, D.: Blackwellova encyklopedie politického myšlení, CDK, Proglas,
Brno 1995
Opekar Aleš-Vlček Josef: Excentrici v přízemí, PANTON, Praha 1989
Pechalová, L.: Text k semináři pro sociální pracovníky a kurátory Obvodních úřadů, 24. 1. 1997
Petrusek, M.: Sociologie, Praha 1994
Piorecký, V.: Squatting, MU Brno, 2000
Rambousková, B.: Jaké je sociální zázemí členů squatterských komunit. Dotazníkové šetření pro předmět Metody výzkumu I., FFUK, Praha 1999
Rambousková, B.: Pozorování happeningu na podporu squattingu. Seminární práce pro předmět Metody výzkumu I., FFUK, Praha 1999
Sedláček P.,Kosová P., Veleta R.: Zpráva o působení DSM ve Střešovicích, MCSSP, Oddělení sociální práce, Praha 2001
Soukup, V.: Sociální a kulturní antropologie, SLON, Praha 2000
Syrový, P.: Alternativní kultura a sociální patologie

Alternativní kultura, NLN, Praha, 2001
Slovník cizích slov, SPN, Praha 1981
Velký sociologický slovník, Karolinum, Praha 1996

Squatterské tiskoviny a články

Horké squaty. Autonomie 1996/20, s. 31-32
Diggers-první squateři. Autonomie 1995/18, s. 31
Christianie, VAL, Praha 1994
Ilegální města. Autonomie 1995/19, s. 9-10
Infoshop a čítárna na Ladronce. Autonomie 1995/19, s. 6
Ladronka žije!. Autonomie, 1994/17, s. 4
Megaměsta-útočiště chudých. Existence 1999/4, s. 17-18
Mezinárodní squatting. Autonomie 1993/15, s. 8, 9
Nemůžete vystěhovat naše duše. Autonomie, 1995/18, s. 4
Obsaď a žij, VAL, Praha 1999
Obsazení domu je zločin. Autonomie 1993/13, s. 20-23
Práce a život, případ tolstojovské komuny. Autonomie 1992/2
Pražské obsazené domy. Autonomie, 1993/12
Proč podporovat squatování? Autonomie, 1995/18, s. 5
Projekt Autonomního sociálně-kulturního centra, Autonomie 1995/18, s. 5
První bitva vzplála? Autonomie, 1994/17, s. 6-8
Ruce pryč od Ladronky. Autonomie, 1995/19, s. 3
Šedesát dnů života squatu Varšava, Autonomie 1993/14
Squatting, Existence, 1999/4, s. 12-13
Svobodný prostor. Existence, 1999/4, s. 14-16
Trutnovský squat. Autonomie, 1995/18, s. 7
Usedlost Ladronka, Autonomní centrum Ladronka, Praha, 1996
Vzbouřenecká komunita-dědicové rebelů z Bounty, Autonomie 1993/7
Za Zlatou lodí. Autonomie, 1995/19, s. 7

Projekty a zprávy squatterů

Prohlášení k obsazení domu č. p. 97 v Zenklově ulici, 1997
Prohlášení squatterů k situaci kolem domu v ulici Pplk. Sochora č. 28 ze dne 13. 2. 1997
Prohlášení T. A. S. ve věci nefungujícího hotelu Varšava, 1993
Stanovy občanského sdružení Centrum svobodného vzdělávání, registrace 17.9.1997
Stanovy občanského sdružení Dobročinný spolek Medáků, registrace 27.11.2000
Stanovy občanského sdružení Nová Zahrada-Brno, registrace 29. 9. 1997
Studie Autonomního sociálně-kulturního centra Ladronka, Praha, 12. 12. 1994
Tisková zpráva Dobročinného spolku medáků ze dne 15. 6. 2000
Tisková zpráva Dobročinného spolku medáků ze dne 12. 2. 2002
Úvodní studie projektu Integrovaný dům, Praha 7, 1995
Zápis z členské schůze občanského sdružení DSM konané dne 1. 5. 2000 v Praze
Zpráva o projektu Autonomního centra a jeho dosavadní realizaci v objektu
Ladronka na Břevnově v Praze 6 (Novák, A., Syrový, P., Cakl, O.) Praha, 1. 6. 1996
Zpráva o stavu na ul. Porhaimova č. p. 13, katastrální oblast židenice s
předběžným projektem kulturního a sociálního centra (Černíková, B.), Brno, 31. 8. 1997

Články z novin a časopisů

Alternativa pro Staré Střešovice (J. Fleglová), Břevnovan 2000/7,8, s. 5-7
Alternativa pro staré Střešovice, Labyrint, prosinec 2001
Alternativa pro staré Střešovice (B. Gregorová), Nový prostor, 2001/32, s.18-19
Brněnští squatteři chtějí po magistrátu dům, který už obsadili, Mladá fronta, 11. 10. 1997
Brněnští stážníci se pokusili vypudit squattery, Svobodné slovo, 12. 11.1997
Brno nechalo vystěhovat squattery (P. Vozdecký), Rovnost, 13. 11. 1997
Bydlení po česku, Existence 1999/4, s. 11
Co víla nevidí (Martin Komárek), Mladá fronta, 4. 2. 1989
Domov na zapřenou (P. Třešňák), Respekt, 2002/8, s.21
Gumování mozků (J. Kasalová), Reflex, s. 12-15
Hašiš místo čokolády (Aleš Kysela), Občanský deník, jaro 1990
Hledám místo: Zn. bez krys a bez lidí (D. Demel), Cosmopolitan, 2000, s.159-161
Chceme nabídnout jinou možnost než peníze (R. Kopáč), UNI, říjen 2000
Christian z Christianie (Josef Klíma). AZ magazín, 1983, s. 30-33
Christianie, Dotek 1995/3
Christianie (Petr Trojan), Ty a já, 1991/5
Ideologie českého anarchismu (V. Tomek) Praha, Akademia 1988 (série článků o squatu Ladronka, Večerník Praha 1994-1997. Reflex 1995-1996.
Idyla pod skalou (J. Kovalík), Respekt 2000/31
Jak se žije ve squatu ( J. Beránek) AD 1993/11
Kasárna naruby (Luboš Beniak). Mladý svět 1978, s. 20-21
Kdo jsou lidé, kteří chtějí změnit českou společnost? Magazín LN, 3. 1.2001
Kdo zachrání staré Střešovice? (J. Macháček), Šestka, 1999/11, s. 4
Kodaňská všehochuž (Alberto Salani). 100+1 ZZ, říjen 1985, s. 24-26
Komuny a komunity (R. Kořínek), Dotek 1995/4
Krev ve squatu (J. Muller), Brněnský večerník, 12. 11. 1997
Last Christmas (P. Traub), Mladý svět 2001/52, s. 22-24
Lidé z Christianie (M. Komárek), Mladá fronta, leden 1989
Medáci a Modrý pták (J. Bohutínská), Divadelní noviny, září 2001
Medáci jsou squattery jen podle úřadů, Večerník Praha, 24. 1. 2001
Medáci odmítli peníze,Večerník Praha, 30. 11. 2001
Medáci stěhování odmítají (L. Fialová), Právo, 1. 11. 2001
Měsíc bláznů (P. Traub), Mladý svět, 2001/21, s. 6-9
Metr od života (F. Růžička), Reflex 1994/7
Narkomani jistoty, Světová literatura 1978, s. 78
Než zasáhne "ruka Babylonu" (R. Laube), Most, leden 2000
Oáza (P. Traub), Mladý svět, 2001/23, s. 6-9
Obušek jako argument dialogu, Blesk, 13. 11. 1997
Pohádka na odstřel (L. Kučerová), Nový Prostor, 2001/72, s. 12-14
Praha 6 v zapomenutých obrazech (M. Flegl), Břevnovan, březen 2001
Prapor české anarchie (M. Švehla) Respekt 1997/16
Protest, či východisko? (D. a H. Čápovi), Prostor, 30. 9. 1992
Smrt svinskému systému (J. Plesl), Respekt 1992
Soumrak Kristianie (Z. Lyčka), Reflex 1993/28
Sponzorujme zlatou mládež (J. X. Doležal), Reflex 2002/9, s. 6-8
Squat stokrát jinak (J. Ustohalová), AD, březen 2000
Squatter (L. Kučerová), Nový Prostor 83, únor 2002, s. 20, 21
Squatters organize to keep homes (E. German), Prague Post, červen 2000
Squatterská minikolonie, Rolling Stone, červen 2000
Squattery možná čeká vězení (M. Šenkýř), Rovnost, 14. 11. 1997
Squatteři tvrdí, že je brutálně zmlátili strážníci (I. Maukš), LN, 13. 11. 1997
Squatteři už i v Praze (P. Hejna), Květy, 1992, s. 34
Squatting v Brně, Brněnský večerník, 21. 8. 1997, s. 3
Střešovičtí squatteři nabídli svou vizi (D. Demel), LN, 28. 9. 2000
Staré Střešovice by neměl potkat osud Buďánek (M. Rathan), Večerník Praha, 22. 7. 2000
Staré Střešovice si zaslouží pozornost (M. Solař), MF Dnes, 12. 9. 2000
Svět pro lidi (H. Volavková), Res Musei Pragensis, prosinec 2000
Válečné tance okolo squatterů (L. Kučerová), Red Hot, 2001/39, s. 16-18
V ruinách, duchu doby navzdory (V. Burian), Literární noviny 2001/47, s.5
Youth as a Political Movement: Developement of the Squatters and Autonomous Movement in Copenhagen, 1981-95 (F. Mikkelsen, R. Karpantschof), International Journal of Urban and Regional Research, září 2001, s.609-628
žijí mezi námi, Pražké slovo, 15. 11. 2001
Zmizí Staré Střešovice (Z. Lukeš), Reflex 2000/28

Internetové odkazy

www.squat.net
www.christiania.net
www.squat.freeserve.co.uk
www.milada.s.cz
www.abcnorio.org

Videomateriály

Alternativní kultura: cyklus dokumentárních filmů ČT, režie Petr Slavík, Praha 2000
Vlasatý stát uvnitř holohlavé republiky: dokumentární film nadace Film a sociologie, režie Tomáš Škrdlant, Praha 1995



1 Dobročinný spolek medáků, také Medáci
2 s obdobným problémem se potýkal i Viktor Piorecký ve své bakalářské práci o squattingu, MU Brno, 2000
3 V. Soukup: Sociální a kulturní antropologie, s. 90
4  L. Hora: Problematika tzv. alternativní religiozity, s. 35
5 V. Soukup: Sociální a kulturní antropologie s. 91
6 A. Giddens: Sociologie, s. 555
7 O. Frűhbauer: Výzkum významu příslušnosti k subkultuře mládeže, s. 8
8 L. Hora: Problematika tzv. alternativní religiozity, s. 38
9 L. Hora: Problematika tzv. alternativní religiozity, s. 38
10 Tamtéž, s. 38
11 Tomuto tématu se věnovala mimo jiné anketa ve Spieglu už v roce 1967.
12 O. Frűhbauer, Výzkum významu příslušnosti k subkultuře mládeže, s. 10
13 O. Frűhbauer: Výzkum významu příslušnosti k subkultuře mládeže, s. 12
14  Velký anglicko-český slovník, Academia, Praha 1992
15 Velký sociologický slovník, Karolinum, Praha 1996
16 diggers či "praví Levelleři" byli radikálnější skupinou Levellerů. Diggers vedli W. Everard a G. Winstanley a ze své komuny St. George s Hill v Surrey hlásali roku 1649 jakýsi druh komunismu.
Blackwellova encyklopedie politického myšlení, s. 248
17 Autonomie č. 10, duben 1993, s. 12
18 The Squatters' Movement, s. 612
19 The Squaters' Movement, s. 613
20 Jenom v Praze jich je několik set a registrováno je přes čtyři tisíce opuštěných domů.
21 Jak ukázal výzkum B. Rambouskové, většina angažovaných squatterů pochází z rodin s vyššími příjmy.
22 Existence, leden 1999
23 "Autonomie", doslovný význam "samovláda". Autonomie je v běžné politické řeči připisována státům, které si samy vládnou, nebo institucím či skupinám v rámci států, užívajícím v podstatné míře nezávislosti a iniciativy. V politickém myšlení se termín nyní často používá k označení aspektu osobní svobody. Autonomní jedinci jsou ti, kteří si autenticky volí své cíle a záměry, na rozdíl od těch, kteří dovolují, aby byli ovlivňováni vnějšími silami. Kritéria jsou různá, a tak může být sporné, které osoby by měli být považovány za autonomní." Blackwellova encyklopedie politického myšlení, s. 25
24 Jádrem anarchismu je doktrína, že společnost může a měla by být organizována bez donucovací autority státu. Anarchisté odmítají dvě oblíbená ospravedlnění státu: že vykonává užitečné sociální funkce a že státní autorita je souhlasem subjektů státu legitimizována. tamtéž, s. 11
25 Podle toho se dají rozdělit na čtyři hlavní proudy: individualismus-Max Stirner, mutualismus-Proudhon, kolektivismus-Bakunin, komunismus-Kropotkin. (19. století), Blackwellova encyklopedie politického myšlení, s. 27
26 Komunita žalovala stát za nedodržení tříleté dohody. Vleklý proces se dostal až k Nejvyššímu soudu, ale ten rozhodl v její neprospěch.
27 Squatting, Interní zpráva MCSSP, 2000, s. 6
28 tamtéž, s. 12
29 Obsaď a žij, s. 6
30 Obsaď a žij, 1999, s. 6
31 Obsaď a žij, 1999, s. 7
32 Obsaď a žij, 1999, s. 12
33 UNI, 2000/10
34 tamtéž
35 tamtéž
36 Zpráva o působení Dobročinného spolku medáků, s. 2
37 Respekt, 2000/31
38 Kancelář prezidenta republiky-Odbor památkové péče, Státní ústav památkové péče, Poradní sbor primátora hl. m. Prahy, Pražský ústav památkové péče, Magistrát hl. m. Prahy: Odbor památkové péče, Odbor sociální péče a zdravotnictví, Odbor životního prostředí, Odbor školství, mládeže a tělovýchovy, Odbor kultury a výstavnictví. Obvodní úřad m. č. Praha 6-Odbor územního rozvoje, Jan Jařab-zmocněnec vlády ČR pro lidská práva a MUDr. Pavel Bém-starosta Prahy 6.
39 Petici do dnešního dne podepsalo asi 3 000 lidí.
40 Rozhodnout měla nejvyšší nabídnutá cena. Medáci nabídli 1 600 000 Kč, což bylo k jejich překvapení nejvíc.
41 Analysing Community Work, Open University Press, Bucckingham-Philadelfia, 1996. Community Work, British Journal of Social Work, 2000/30, s. 109-114